Básnická abeceda 9.díl: Balata. Renesanční forma, antický název a současný obsah. Jak se to dá skloubit? Posuďte sami.
Balata
Neboli italská balada (italsky ballata) vznikla z lidové taneční písně. Je druh milostné básně o čtrnácti verších (jako v sonetu), přičemž se zpravidla skládá ze dvou strof, jedné čtyřveršové s obkročným rýmem a druhé desetiveršové, jejíž rýmový obrazec může být různý. Pro balatu je závazná rýmová shoda posledního verše úvodní strofy a posledního verše strofy následující. Ta to forma byla používaná italskými renesančními básníky Dantem a Petrarkou. Je známá v souvislosti s periodou ars nova (Francie 14. století). Balaty jsou zpívány na konci každého dne v Boccacciově Dekameronu. U nás tvořil balaty zvláště Jaroslav Vrchlický.
Hérostratos
Díváš se zkoumavě na moji tvář,
ač trochu zvrásnila, pořád je moje,
ironický úsměv, symptom nepokoje
a za ním je schovaný z Efesu žhář.
Důstojný muž, bohém, snílek a lhář
jsou někde uvnitř dobře ukrytí,
možná též don Juan z nezbytí,
kterému narychlo narostla svatozář.
Do kláštera knihovny zalezlý mnich,
Jackyll a Hyde, tak vyznej se v nich,
když mají všichni tak podobnou tvář.
Která z těch tváří je podoba moje,
kterou si s sebou vezmeš do pokoje,
až sfoukneš, co zapálil z Efesu žhář?
