Trochu mi to připomíná toho „Gotta Sohna“. Ten pravděpodobně také umřel úplně stejně jako jiní ukřižovaní, ale dostalo se mu posmrtně takové publicity, že vlastně neumřel. I božský Karel jako by tu byl s námi stále. Díky médiím.
Pokud jde o smrt člověka nelibuji si v nějakých kontroverzních vyjádřeních, a je úplně jedno, jestli jde o zcela anonymního starouška, který po naplněném životě klidně odejde obklopen a oplakáván svými blízkými a přáteli bez jakékoli publicity, nebo o starouška, kterého znala celá země a jeho smrt se stala národní tragédií, jejíž prožívání přetrvává do prvního výročí mistrova skonu, což je skoro až trochu nechutné.
Na smrti není nic hezkého, a to ani ve věku, kdy lidé normálně umírají. Důraz je však třeba položit na slovo „normálně“. Karel Gott normálně umřel ve věku, kdy lidé normálně umírají, na normální nemoc a docela normálním způsobem. Jakýkoli dodatečný patos je zcela nemístný. Živý Gott nežil jako obyčejný člověk a jeho stopa je tak výraznější než mnohé jiné, ale jako obyčejný člověk zemřel.
Snažím se ignorovat celý ten mediální humbuk a opravdu nevím, proč bych se měl dívat na dokument o jeho odchodu. Milovníci jeho písní tady budou mít na různých nosičích na něho památku navěky a nic jiného pro širokou veřejnost není třeba zachovávat. Nemyslím to nijak zle: po malíři zůstanou obrazy, po skladateli skladby, po spisovateli knihy, po vědci objevy, po mysliteli myšlenky, po interpretovi tu zůstanou záznamy jeho interpretace. Karel Gott byl skvělý interpret, ale pouze interpret a blízkým člověkem byl jen pro své blízké stejně jako kdokoli jiný.
Nedávno jsem četl takové srovnání Karla Gotta s Karlem Krylem. Rozdílů je pochopitelně mnoho, podstatné se mi jeví to, že Kryl byl na rozdíl od Gotta i autor, básník a skladatel svých textů a melodií, ale ještě podstatnější je, že během svého života dokázal cíleně vytvářet konflikty prakticky se všemi, Gott si dal naopak dost práce s tím, aby se nedostal do konfliktu s nikým. Proto ho také oslavují kromě milovníků jeho písní i politikové a jiné celebrity s máslem na hlavě, kdežto Kryla jen rebelové a armáda pokrytců, která dělá že nevidí, že i oni jsou těmi, kterým se Kryl vysmál, a kterými pohrdal.
Bulvární média se už rok šťourají v rodinných záležitostech Gottovy rodiny. Kdo na to má žaludek, ten si to přečte. Kdyby to nikdo nečetl, nic takového by se nepsalo. Různé celebrity (spíše však pseudocelebrity) v rámci jakési podivné módy mistrovo jméno skloňují a politikové dávají jasně najevo, že právě takové společenské působení umělce je to jediné správné. Moc ale nerozumím tomu, že tahle gottománie, tohle zbožšťování a vytváření modly postihlo i zdánlivě normální média a s nimi i normální lidi. Proč si prostě ti, co ho jako zpěváka měli rádi, jen docela normálně nepustí desku…
