Říkaly holky v samoobsluze, a já s nimi tentokrát musím souhlasit. Z upoutávek se zdálo, že to bude marná kopie „Hříšných lidí“, ale už první díl naznačil, že autoři si vzali za vzor to dobré z žánru, a ještě přidali něco ze sebe.
Řeč bude o novém kriminálním seriálu Zločiny Velké Prahy. Začal bych tím, že to, co mě na detektivkách a kriminálkách nejsnáze rozladí, jsou klišé. U komedií, stejně jako u akčních filmů s nimi divák jaksi počítá, a proto tím nebývá zklamán. Dobrá sci-fi musí mít podle mého názoru vymazlenou pointu, psychologické drama má být dramatické a psychologické a u detektivek a kriminálek, které se obecně zabývají nepěknými věcmi, nás má pobavit zápletka případu a neméně i vedlejší příběhy, dobré dobové či místní kulisy a souvislosti.
Literární mistři žánru tohle umí a mají na to v knize dostatek prostoru. Proto bývá zklamáním převod takových děl do filmové podoby, kdy se vytratí z nedostatku místa „všechno to okolo“ a zůstane v lepším případě jen zápletka a pointa. Původní tvorba to má snazší, ale chce to fantazii, cit, nápady a řemeslnou zručnost. To všechno jsem při sledování prvního dílu Zločinů Velké Prahy našel a ocenil. Našel jsem i ta klišé a trochu nejapné pokusy o humor, ale celkový dojem je nebývale dobrý, přičemž i onen balanc mezi nadsázkou, obecnou vážností kriminálního případu a humorem tvůrci ukočírovali.
Období první republiky je vděčné, to ví každý autor, o to je však těžší nezabřednout do různých stereotypů a idealizace této doby. V tomto seriálu se toho asi nedočkáme, hned na začátku je patrné, že jsou si autoři vědomi toho, že různé neřády existovaly i v této době, stejně jako existují dnes, a že období obecného rozkvětu a všeobecného vysokého standardu takto pozitivně rozhodně nemuseli pociťovat všichni. Byli zde zastánci monarchie, byly obavy z nových pořádků a byli i rovnější mezi rovnými. Byla to doba v mnohém rozporuplná.
V prvním díle seriálu jsou v tomto smyslu použity mnohé narážky, které jsou na jednu stranu dostatečně zřetelné, na druhou stranu však nepůsobí rušivě a nemají propagandistický charakter. Je zde poněkud nahlodán legionářský mýtus, stejně jako mýtus vysoké politické kultury té doby, a je naznačeno, že už v počátku republiky vystrkují růžky bolševici povstávající z lumpenproletariátu. Osobně se mi také líbí, jak autoři pojali rodinu hlavního hrdiny. Frustrovaná maďarská šlechtična, coby postarší choť vrchního komisaře, drzá nevlastní dcera a maďarská služka jsou vtipným a příjemným oživením děje, stejně jako v prvním dílu motiv bot.
Zmíněná klišé, která z mého pohledu naopak poněkud ubírají seriálu body, jsou patrná u dvou komisařových pomocníků. Tyto postavy působí poněkud ploše, detektiv – sukničkář a detektiv coby cimrmanovský policejní praktikant Hlaváček „by se asi měli“ v dalších dílech trochu kultivovat, a nejsem si úplně jistý, jestli ten komisař – proutník starající se patrně o osiřelou neteř za pomoci své „klientky“ z podsvětí, jsou tou pravou cestou. Na závěr bych naopak výčet pochval doplnil o zajímavou kameru, velmi precizní dobové kulisy i rekvizity a z mého pohledu kvalitní herecké výkony.
