Pro většinu z nás je to mrtvá archaická básnická forma. Ve své době se však stala základním kamenem starořeckého dramatu, které je stále živé, hrané a inspirující.
Básnická abeceda 15. díl: Dithyrambos
Dithyrambos je druh starověké řecké poezie, posléze hymnus k oslavě boha Dionýsa, přednášený a zpívaný střídavě sborem a předzpěvákem s doprovodem píšťal. Patřil ke svátkům Dionýsií a Lénají, oslavám boha vína. Jeho původ je však starší a jiný. Podle některých autorů nepocházel původně ani z Řecka, kde se s ním poprvé setkáváme u Archilocha v 7. století př. n. l. Kolem roku 600 př. n. l. jej zdokonalil Arión z Méthymny, který téma rozšířil i na jiná božstva a héroje; později se uvolnila i forma a dithyramby přednášeli i jednotliví umělci. V Delfách se dithyrambos spojil s kultem boha Apollóna a v Athénách se konaly v dithyrambech soutěže. Podle Aristotela se někdy v 6. století př. n. l. z dithyrambu vyvinula tragédie. Mezi nejslavnější autory dithyrambů patřili Simonidés, Bakchilidés a Pindaros. Z jejich tvorby se však - kromě Pindara - zachovalo velmi málo.
V moderní době Schillerovu báseň Dithyrambos zhudebnil Franz Schubert, dithyramby skládal Friedrich Nietzsche (Dionysos-Dithyramben) a užil je i v knize "Tak pravil Zarathustra".
Níže uvedený dithyrambos je pokus o přebásnění, není to tedy překlad, ale volně zpracované téma hymnu básníka Bakchilida, který byl v 5.stol.př. n. l. dvorním básníkem syrakuského krále Hieróna. O jeho životě však víme málo a tento dithyrambos je jedním z mála děl, které se dochovalo.
Jak pojmout formálně takovýto archaický text? Nabízí se možnost dát mu aktuální rýmovanou podobu, stejně jako pouze poupravit český překlad. V první případě takový zásah zcela změní podstatu této formy, což je samoúčelné, druhá možnost dá vznik textu, který je prakticky nečitelný, a to nejen formou, ale i obsahem, protože k jeho pochopení by nestačily ani obecné znalosti tohoto mytologického příběhu. Rozhodl jsem se tedy pro kompromis: pro nerýmovanou báseň s charakteristickými znaky dithyrambu a obsah zjednodušený do základních dějových prvků s celkem jasně vyjádřeným smyslem díla.
Děj této básně nás zavádí do jedné z životních epizod hrdiny Thésea, který právě nedávno dorazil do Athén. Jeho otec, král Aigeus (po něm je pojmenováno Egejské moře, do kterého později zoufalý nad domnělou smrtí svého syna skočí) ho zprvu nepoznal, ale teď již bojácnému lidu (chorus) vypráví o hrdinských činech mladého Thésea, které vykonal cestou do Athén, a spatřuje v něm naději v boji proti blížící se armádě synů svého bratra Pallanta, který usiluje o následnictví na athénském trůnu, a kterého se Athéňané velmi obávají.
CHORUS:
Ó králi Athén, které Athéna chrání,
náš pane vlídný, bohatý a slavný,
proč bronzový zvon má pochmurný tón
a hlasy trubek zní válečnou písní?
Kdo houfuje se v šiku mohutném
u hornatých hranic našeho státu?
Ó králi Athén, vždy moudrý a smělý,
kdo proti nám zítra pozvedne zbraně?
Kdo odžene stáda pastýřů našich
a čí koně zdupou louky a pole?
Prý je to bratr tvůj se svými syny
a s mocnou armádou nájemných vrahů.
Nás málo je mladých a bojovných mužů
a zkušení vůdci jsou dnes staří a slabí,
tak jako ty, náš králi a pane.
KRÁL:
Sic již starý jsem a v boji neobstojím.
však znám muže smělého, jenž zastat mě může.
Ten muž cestou k nám se hrdinou stal:
to on ubil obra s železným kyjem,
to on lupiče zlého ve větvích spoutal,
to on zabil z podsvětí šedivou svini,
to on přemohl rváče, jenž s každým se měřil,
to on natáhl zlosyna na jeho lože
a pak ho sám mečem o hlavu zkrátil.
On nezná strach a mocné má paže,
v žilách mu proudí krev vládce moří,
však srdce má lidské, jak matka jeho.
Ve střevících nuzných a se starým mečem
k nám nedávno nepoznán z Korintu přišel,
však dříve ho pověst předstihla slavná.
CHORUS:
Kdo je ten muž? A co právě teď dělá?
Sbírá snad vojsko a brousí zbraně,
nebo snad sleduje nepřátel voje?
Najme nám v cizině armádu silnou,
která se brzy na hranicích zjeví,
či radí se s bohy, jejichž je krve?
Pak Zeus mocný nám pomůže bleskem,
Poseidon trojzubcem, Apollón šípy
a aigidou svojí nás ochrání paní,
jež k rekům je vlídná a nectné drtí,
Athéna panenská, Pallada naše.
Nebo svou silou ten muž všechny skolí
a bratra tvého sám do moře vhodí?
Tak, kde že je, králi, a jaké má jméno,
abychom před ním pokleknout mohli?
KRÁL:
Ten muž je blíže, než mnozí si myslí,
na ramenou kůži má z divokých šelem,
u boku meč, jenž ukul mu Kovář,
v rukou dva leštěné oštěpy bohů
a na hlavě přilbu s chocholem hrdým.
Však nesbírá vojsko bohů ni reků,
on s cizáky bez vás se nebude bíti,
jen stane se prvním z athénských mužů
a pak v jejich čele se postaví vojsku,
jež s pomocí boží utopí v krvi.
Ptáte se, lidé, mne, jaké má jméno
a čí to potomek zachrání město?
Tak vězte, že syn se mi poletech vrátil,
Théseus slavný se chystá do boje
a sama Athéna mu po boku stojí.
