Před 27 lety začala válka v Jugoslávii a to už se válčilo na Blízkém východě. Pak propuklo Arabské jaro, vznikl IS, nastala migrační krize. V roce 2014 vypukla občanská válka Ukrajině. To vše jsou důsledky pádu sovětského impéria.
Stalo se toho daleko více, uvedl jsem jen některé události, které navíc všechny jistě nejsou přímým důsledkem rozpadu Sovětského svazu, ale nepochybně na ně tento proces měl značný vliv. Někde zcela určující, jinde tato geopolitická událost nastartovala nebo ovlivnila běh událostí, a to i těch zdánlivě s Ruskem nesouvisejících.
Každé impérium, které se vždy zakládá na nátlaku a autokracii, se podobá tlakovému hrnci. V určité době se tlak uvnitř zvýší natolik, že dojde k výbuchu. Vůbec nechci tvrdit, že by bylo dobře, kdyby ten sovětský hrnec nebouchl, už proto, že výbuch nastane z „fyzikálních příčin“ a fyzika není ani mravná, ani nemravná. Říkám jen, že dokud to nevybuchne, vládne jistý řád, byť represivní, a jakmile dojde k výbuchu, vzniknou nějaké škody.
Rozpad římské říše vyvolal krizi, která Evropu sužovala šest staletí a nějaké dozvuky týkající se východních a západních křesťanů, ovlivnily dění na Balkáně ještě koncem dvacátého století. To, co se dnes děje v latinské Americe, je do značné míry důsledek rozpadu španělského koloniálního impéria. Za rozpad turecké říše platí daň Blízký východ i Balkán. Výbuch hrnce zvaného rakousko-uherské mocnářství má na svědomí světové války, nacismus a znovu problematické události na Balkáně. Tam se docela nešťastně sčítají důsledky pádu alespoň čtyř impérií: římského, byzantského, tureckého a sovětského. Důsledky rozpadu britského koloniálního impéria nemá snad ani význam vyjmenovávat.
Zkrátka když padne nějaká říše, důsledky přetrvávají staletí. Dopady zániku sovětského impéria přivedli do sváru nově vzniklé státy, a to mezi sebou i ve vztahu k Rusku. Byla to podmínka sjednocení Německa, osvobození se sovětských satelitů i války na Balkáně. Mnohé se změnilo v západoevropské společnosti, mělo to zásadní vliv na vznik Evropské unie, a také na proces, kterému říkáme Arabské jaro, který přivedl společně s dřívějšími konflikty opět do varu Blízký východ, severní Afriku a islámský svět jako takový.
I aktuální vyhrocení vztahu Západu (v tom nejširším slova smyslu) a Ruska je důsledkem onoho rozpadu SSSR, který dočasně vyvolal oslabení nového Ruska. To však velmi rychle pochopilo, že opětovné budování imperiální mocnosti založené na vojenské síle, je jediným způsobem udržení si svého vlivu i vnitřní stability, což konečně platí i pro Spojené státy, jen s tím rozdílem, že jejich společnost je proti té ruské daleko více pod vlivem demokratické tradice, která vede spíše k pluralitě, než ke slepému následování vůdce.
Poznání, že si pád impéria vybere svou daň, nám není nic platné, stejně jako není nic platné chápat, že totéž učiní imperiální dominance. Ale je dobré to vědět, abychom mohli předvídat neblahé události do budoucna. Nejenže se dějiny opakují stále dokola, jednou na sebe berou podobu tragédie a jindy frašky, ale někdy se opakují a berou na sebe různé podoby tragédie. Existují však určité zákonitosti a principy, pro jejichž poznání je historie stále ještě – ve velmi faktickém a velmi málo řečnickém významu - magistra vitae.
