Pokolikáté už se za poslední roky vrací do popředí veřejného zájmu kauza „Zeman versus Peroutka“? Zbytečně? Ne! Tento zcela banální spor umožnil zkonstatovat, že císař nemá krásné nové, ani krásné staré šaty, ale že je nahý.
Nechci zde podrobně rozebírat jednotlivé body této kauzy, takové přehledy jsou k dispozici v řadě médií a nechci se ani opakovaně pohoršovat nad skandálním chováním hlavy státu, byť sama podstata věci není o ničem jiném, než o užvaněnosti, libování si v kontroverzních výrocích, aroganci a zbabělosti přiznat chybu. Nemám v úmyslu ani paušálně kritizovat celý justiční systém, protože na základě iluze, že žijeme ve vyspělém a demokratickém systému, nikdo nepředpokládal nutnost detailně do něho zapracovat nejvyššího ústavního činitele.
Sama skutečnost, že prezident země uráží pouze z vlastní zpupnosti osobnost, jež by měla být obecným vzorem, a to na základě neexistujících výroků, je natolik absurdní, že se asi vymyká nějaké standardní právní klasifikaci. Nicméně fakt, že hloupé výroky prezidenta bude v právním sporu obhajovat jeho kancelář, či snad dokonce ministerstvo financí, je zcela proti smyslu práva. Provinil se konkrétní člověk, v tomto případě prezident, a omluvu žádá rodinný příslušník poškozeného, v tomto případě vnučka Ferdinanda Peroutky.
Prezidenta k omluvě už nikdo nedonutí, ví to on, vědí to soudci a asi to ví i Terezie Kaslová. Zeman se již ani omluvit nemůže, protože by si k šaškovskému kabátu nasadil i čepici s rolničkami. Soudy však musí ze své podstaty soudit, a tak si budou do konce prezidentského funkčního období tento horký brambůrek přehazovat. Po jeho ukončení už to nebude nikoho zajímat. Paní Kaslová, aniž by se oprávněné omluvy domohla (nemohla na počátku kauzy tušit, že je to nemožné), však posloužila dobré věci. Umožnila jiným nahlas vyřknout, že král nemá nové šaty, ale že je nahý.
Mám zcela vyhraněný pohled na prezidenta, ale musím uznat, že mnohé, co je pro mě v této souvislosti nepřijatelné, je pouze výrazem mých názorů, mého politického a světonázorového přesvědčení a mých představ o hlavě státu. Mnozí mohou mít (a mají) názory jiné. Tato kauza se však mimo výše zmíněné kategorie dotýká zcela obecných principů, které nesouvisí ani s politikou, ani s jiným přesvědčením vyjma základních postojů k etice a morálce.
Bohužel tuto skutečnost nezohlednila nadpoloviční většina voličů, ale to je jen vizitkou toho, jací jsme. V prezidentské volbě zvítězil nepokorný arogantní lhář v nás samých, a proto si lepšího prezidenta nezasluhujeme. Nevím, jak si současný sympatizant Miloše Zemana dokáže svůj postoj vysvětlit a omluvit, ale vím, že jen tento zcela banální případ by mně stačil k tomu, abych takového prezidenta nechtěl.
