O strastech našich zemědělců slyšíme den co den. Když mělo být sucho bylo mokro, když bylo sucho, mělo být mokro. Když nemělo mrznout, mrzlo, a opačně. A teď ještě do toho všeho vlci a hlodavci. Není žádná idyla být zemědělcem.
Básnická abeceda, 24. díl: Idyla
Idyla není zcela vyhraněnou formou ani žánrem. Je to velmi volná kategorie poezie, kterou spojuje do jisté míry nejen téma, ale i zvláště osobitý přístup k onomu tématu či k náhledu na něj. Tím tématem, jak název napovídá, je zidealizovaný obrázek vesnického života, k čemuž se váže i synonymum ke slovu „idyla“, výraz „selanka“ odvozený od slovanského výrazu pro vesnici (selo). Uvedl- li jsem adjektivum „vesnický“, platí to pro moderní dobu. Historicky by bylo vhodnější použít výrazy „pastýřský“ nebo „rolnický“, což má svoje opodstatnění v antické a posléze renesanční bukolice, tj. pastýřská idyle, která má svůj křesťanský přesah do tvorby pastorální (pastor=pastýř) a také georgice, tj. v idyle rolnické.
Antická bukolická poezie se pojí s řeckým helenistickým básníkem Theokritem a zvláště pak s římským velikánem Vergiliem, jehož Bucolica - Zpěvy pastýřské a Georgica – Zpěvy rolnické jsou základními kameny tohoto žánru, na kterých počali v renesanční době stavět Bocccacio s Petrarcou, či v klasicismu Angličané Milton a Pope, či Schiller a Goethe v německých zemích.
U nás reprezentuje tento směr jako představitel barokního idylismu Adam Michna z Otradovic a celá plejáda národních obrozenců, kteří idylu použili k idealizaci českého venkova i dávnověku. Byli to postromantici Vrchlický, Čech, Hálek, Hejduk nebo Machar, na něž ve dvacátém století navázali v podobě směru zvaného folklorismus Nezval nebo Seifert, pro které to byla patrně kompenzace jejich angažované a futuristické poezie.
Idylický přístup k nějaké realitě lze pochopitelně použít v jakékoli formě, přičemž aktuální „bukoliku“ a „georgiku“ ze života našich zemědělců nahrazuje spíše návrat k přírodě, k jejímu řádu a harmonii, což původnímu záměru asi nijak neodporuje. Podstatou idyly přeci nejsou mozoly na rukou a bolavá záda, ale právě ono pasení sněhobílých oveček v chrámu přírody, při kterém se dříve či později musí zjevit, když ne tři bohyně se zlatým jablkem, tak alespoň jedna „bohyně“ „v lukách, kde je vlání na všechny strany“.
To, co jsem vybral ze své tvorby jako idylu, je spíše taková sarkastická říkanka. Každému holt není dáno se prezentovat jako klasikové:
~~~
Bukolická idyla,
kozy, ovce, Jarmila
od večera do ranka.
Mít pět dcer a synka,
Viléma či Hynka,
není žádná selanka.
~
Občas si zanaříkám,
že moje Georgica,
probíhá vlekle.
Ta idyla nastane,
(tak chystej se satane!)
až jednou v pekle.
~~~~
Byl jeden sedláček od Hradce,
co tajně líčil na hlodavce.
Kupoval jedy od Babiše,
ty byly na lid ne na myše.
Nešťastný sedláček od Hradce
~~~~
Ani další, tentokrát hudební ukázka není tou klasikou, ale je aktuální do té míry, že dala název tomuto dílu "abecedy":
