Starosta Prahy 7 Jan Čižinský přišel s nápadem vypreparovaná těla z této originální výstavy pochovat. Patrně v rámci nového zákona o pohřebnictví, který má kompenzovat úbytek svobod živých lidí navyšováním svobod nebožtíkům.
Předpokládám, že by se pak mohl nový zákon dotknout vystavení lebky sv. Václava, anatomických exponátů v muzeích a školách, kostnic, antropologických sbírek a ledačehos jiného. Jestlipak egyptští faraoni a hodnostáři dali souhlas s vystavováním svých mumií? O etice v souvislosti s nakládáním s ostatky a tělesnými orgány se jistě diskutovat dá, ale na místě pana starosty a také členů spolku Lidská práva bez hranic (existenci tohoto spolku jsem zaregistroval dnes poprvé právě v této souvislosti), které trápí, jak byl získán souhlas s darováním těl, a zda také lidé souhlasili s komerčním využitím svého daru, bych se spíše zajímal o porušování lidských práv v Číně v případě lidí živých než mrtvol, což platí několikanásobně v případě občanů našeho státu.
Nechme však být lidoveckého politika, který pro takový postoj může mít snad i nějaké náboženské důvody, případně důvody předvolební, stejně jako nějaké podivné lidskoprávní aktivisty, a podívejme se na to, že je negativní vyjádření slyšet i od některých lékařů. To mi přijde v skutku pozoruhodné. Podotýkám v této souvislosti, že při první výstavě, která se konala již v roce 2007, jsem zaznamenal naprosto převažující kladné hodnocení vědecké veřejnosti, takže jsou to možná i dnes výjimečné názory, které pan Čižinský posbíral na podporu svých argumentů, kde se dalo.
I prezident České lékařské komory nebo někteří zástupci České anatomické společnosti podpořili Lidská práva bez hranic a považují výstavu za kontroverzní. Bohužel však ve svém vyjádření nevysvětlují, co přijde lékařům, ergo anatomům, kontroverzního na vypreparovaném lidském těle, a tak je ve vzduchu určitá pochybnost, jestli oni trochu nežárlí na exponáty a metodu jejich vytvoření, kterou sami nedisponují, a která je daleko názornější, než ve formalínu naložené tkáně a orgány, které sami používají k výuce.
Jsem schopen samozřejmě pochopit, že pro někoho, kdo nemá žádnou zkušenost s „mrtvým biologickým materiálem“, ať už v jakékoli podobě, může být konfrontace s preparáty této výstavy šokující, ale myslím si, že se s tím téměř každý po chvíli srovná, a to zvláště tehdy, když si uvědomí, že je to ve své podstatě výukový materiál, že zde mrtví učí živé. No, a pokud je to pro někomu nepříjemné, prostě na tuto výstavu nepůjde.
Vrátím-li se k Senátem schválenému zákonu, tak v něm osobně spatřuji určité syndromy „nemocné společnosti“. Pominu-li zmíněné možné restrikce v oblasti vystavování lidských těl a orgánů v muzeích a na výstavách, čemuž absolutně nerozumím, tak mě na druhou stranu zaráží, zákonné umožnění pochovávat lidské plody i do váhy 500g. To totiž v praxi znamená, že žena, která půjde v šestém týdnu těhotenství na potrat, si bude moci ten plod odnést a na zákonem vymezeném místě ho pohřbít. Samo o sobě mi to sice nepřijde jako problém, jen se pozastavuji nad tím, jakými nesmysly se dovedou lidé zaobírat.
Ten zákon má vůbec řadu zajímavých aspektů. Budeme moci mimo jiné sledovat v přímém přenosu kremaci babičky, abychom měli kontrolu, že vynaložené prostředky na celou proceduru pohřbu jsou správně použity a nejsou z úsporných důvodů třeba zpopelňovány dvě babičky najednou. Je jistě správné, aby pohřební služby nepodváděly, ale myslím si, že kontrolu systémových opatření i reálných úkonů má provádět nějaký kontrolní orgán a ne pozůstalí. Zákonodárcům také asi přijdou nízké náklady na pohřeb, takže ruší levné „papírové rakve“, aby se nemajetní pozůstalí pohřbíváním svých blízkých zadlužili, případně aby náš bohatý stát, když kašle na bezdomovce živé, jim mohl dopřát alespoň po smrti solidní rakev s dobrého dřeva. Možná by stálo za „výzkum", jestli nějaký poslanec není majitelem jakési velké truhlářské firmy.
Vrátím-li se k výstavě, která byla prodloužena do konce července, všem ji vřele doporučuji, je to opravdu zajímavé a poučné. Doporučuji se také oprostit od planých úvah, co by si o své posmrtné popularitě mysleli ti nebožtíci. Běžte se na ní podívat, možná je zde naposledy, protože není vyloučené, že se nějakým zpátečníkům a tmářům podaří její zákaz prosadit. A na závěr bych našim zákonodárcům doporučil, aby přednostně dbali na zachovávání svobod nás živých, nedůstojně neomezovali naše práva a svobodnou volbu, a až potom se starali, co s námi bude po smrti.
