Básnická abeceda 13.díl: Cch´. Po delší době pokračuje Básnická abeceda touto staročínskou básnickou formou a mým pokusem o její parafrázi.
První písně cch’ jsou doloženy z 8. století n. l. Vycházely z klasické písňové formy lü-š´, lidových písní jižní Číny. Cch’ původně patřily do prostředí profesionálních zpěvaček z městských zábavních čtvrtí a převažovaly mezi nimi milostné melancholické písně. Jazyk byl blízký hovorové řeči, mísila se v nich klasická čínština s pai -chua a slangem nevěstinců. Texty písní cch’ měly v závislosti na melodii nepravidelnou formu, proto se ve verších střídal různý počet slabik. Básně byly rýmované, dělili se do slok a uplatňovala se v nich specifická kombinace tónů.
Forma cch’ se během tchangského a sungského období postupně stala všeobecně známou a vyvinula se v seriózní útvar. V sugském období (960–1279) se staly zvláště populárním žánrem čínské poezie. Témata pak byla buď hluboce osobní (například vzpomínky na přátele), vlastenecká (boj Sungů s barbary) nebo filozofická.
Postupně se písně odtrhly od hudební složky a začaly být psány literáty pouze ke čtení. Ty cch’, které si zachovaly spojení s hudbou, se přerodily v písně čchü.
Prvním z významných autorů cch’ byl básník konce tchangského období Wei Čung († 910). Předními autory poezie typu cch’ byli poté poslední panovník říše Jižní Tchang Li Jü, básnířka Li Čching-čao. Básně cch’ psal i Mao-Ce-tumg
Pokoušet se psát básně cch´ v českém jazyce je v podstatě nesmyslné, protože nemají žádnou ustálenou formu a specifická kombinace tonů je do češtiny z důvodu zcela rozdílné akustické podoby jazyka nepřevoditelná.
Uvedená báseň je tedy jakousi parafrází mající pouze evokovat dobu a místo vzniku této básnické formy.
Monzunu vlahý déšť doráží
na šikmé střechy mého domu,
ten rytmus z matných vitráží
po roce slyším dunět znovu.
Zapálím oheň a z nitra ohniště,
teplo se šíří až do nitra mého,
smutky své si nechám napříště,
trápení smutku domnělého.
Dešťoví draci tu s nocí víří vzduch
a neklidně se kolem domu točí,
plaší je mé staré tamburíny ruch
a z kouře komínů jim slzí očí.
Ty slzy v dlažbě vyplnily dolíčky,
Z bambusů k ránu stoupá pára,
která se drakům sráží pod víčky
a monzun neustává.
