Můžeme jízlivě a sarkasticky mentorovat proces, kterým tato strana prochází, můžeme spekulovat o chybách jejího minulého vedení, ale měli bychom mít také na paměti, že mluvíme o jediném přijatelném reprezentantu levice.
Řeknu vám rovnou, že ač jsem pravicový volič, nemám rád ty kecy sympatizantů jiných politických subjektů o tom, co kdo měl a neměl, jak byl kdo slabý lídr, kdo by to tam měl vzít pevně do ruky a podobně. Je namístě se ideologicky i věcně vymezit proti tomu, s čím nesouhlasím, a co nepovažuji za správné, stejně jako mohu kritizovat představitele strany, pokud se chovají v rozporu s tím, jak se mají veřejně činní lidé chovat, a jak mají jednat, ale všechno ostatní je jen interní záležitost příslušné partaje, a mě do toho nic není.
Netroufnu si analyzovat volební neúspěch ani v tomto ohledu neúspěšné poslední vládní angažmá, ale osobu bývalého premiéra Sobotky vnímám vcelku pozitivně, protože jeho zjevná negativa se týkají právě jen interních záležitostí sociální demokracie. Obecně se Bohumil Sobotka prezentoval jako slušný a uvážlivý člověk, jako nekontroverzní a předvídatelný státní úředník. Jestli byl slabý v konfrontaci s přebujelým egem prezidenta a s ambiciózní osobou představitele koaličního partnera, je věc jiná.
To je věc, kterou měli řešit delegáti sociálně-demokratického sjezdu, a také ji konečně snad řešili. Mě to zajímá až v podobě důsledků, což v praxi znamená, že si přeji silnou a voličsky úspěšnou ČSSD. Je to tak, a není to proto, aby oslabovala mnou preferovanou pravici, ale aby právě ČSSD byla tím soupeřem pravicových stran. Nepřeji si mít v oné „opozici“ komunisty, zelené a už vůbec ne ta hnutí, která nejsou nikterak ideologicky zařaditelná, a která jen vyzobávají na základě stále naladěných peoplemetrů nálady a emoce voličů.
ČSSD by měla být podle mého soudu jasně čitelnou, spíše konzervativní levicovou stranou s kvalitním lídrem, který však nemusí být žádný sekerník a exhibicionista, což je možná trochu v rozporu s tím, co by si přáli někteří sympatizanti levice. Z mého pohledu je tak Jan Hamáček dobrou volbou, jistě lepší než zkompromitovaný populista Chovanec a kontroverzní Zimola. Na druhou stranu chápu obavy (a to nejen z řad ČSSD), aby to nebyl nový nevýrazný Sobotka. Z tohoto úhlu pohledu také pozitivně vnímám vlažné reakce na slova „děda rozvratitele“ a „uja našepkávače“, kterým, alespoň v případě toho prvního, nevěřím nějakou upřímnou starost o osud strany.
Janu Hamáčkovi není co závidět. Stojí před dilematem, jehož podstatou je větší a menší zlo, přičemž není jasné, které je které. Jestli je lepší být v nevýrazné opozici, nebo v nevýrazné koalici ve vládě, případně v její tiché podpoře? Osobně mi přijde ta koaliční varianta lepší, protože je tak možno s nějakým dalším politickým subjektem vytlačit z případné koalice komunisty a okamurovce, které by Babiš sice nakonec asi neváhal použít, ale je si vědom toho, že to není zcela taktické, protože averze proti nim je ve společnosti značná. V tomto ohledu je problematická role stíhaného premiéra, jehož odstoupení bylo deklarováno jako podmínka pro další jednání o koalici nebo podpoře menšinové vlády. I z toho bude muset asi ČSSD ustoupit, protože KSČM ani SPD tato skutečnost nevadí. Proč by také měla, že ano. Na každý pád nás čekají zajímavé události.
