Nejenom dědečkové, ale už se dostali do akce i strýcové, strýčkové, strejdové, ujci, ujové, ďáďové, onklové, onclové i unclové. I s bratry našich otců a matek může být docela sranda. A pokud náhodou nejsou vůbec příbuzní, nevadí!
O pracovitosti strýce Igora a celé jeho rodiny (vyjma mě)
Strýček Igor z Ukrajiny
vyhrabával v poli miny.
A syn tety Agáty
zase ruční granáty.
A já žiji, neb jsem líný.
O strýčkovi Vítovi, který se v přestrojení dostal do akce
Břitvou kapsu řízl,
aby něco lízl,
teď jen kouká,
jak to houká.
Strejda Vít je fízl.
O spojení entomologie a kulinařiny strejdy Jíry
Strejda Jíra dělá tousty,
nadívá je při tom chrousty.
Jsou to tousty „eko“,
tuku ani deko!
Proteinů však spousty.
O hrdinném počínání strýce Pavla za minulého režimu
Strýček Pavel z Kleti
byl v odboji třetím.
Co se týče počtu zmetků
za rok stihl pětiletku.
Stachanovec století!
O oncle Pierrovi a porušení daňových zákonů
Oncle Pierre z Bretaně
vykašlal se na daně.
Exekutor vzal mu všecko:
tchyni, tchána, ženu, děcko…
Teď si žije nevídaně.
O strýci Fandovi a jeho ornitologických nedostatcích
Včera strejdu Fandu
napadl pštros nandu.
On si myslel že je emu,
a že kopne tetu Emu.
Ta z toho má srandu.
O ujci Ondrejovi a špatně utajených informacích (se vzpomínkou na Havlíčka Borovského)
Ujec Ondrej ze Štrby
potrpěl si na drby.
Šeptával je u Viklova,
vždy, když byla zpráva nová,
soudruhům jak do vrby.
O ďáďovi Vasilovi a regionálních zvycích ve Voroněžské oblasti
Ďáďa Vasil z Voroněže,
vodku pije vsedě, vleže.
S labilitou postoje
nechlastá už ve stoje.
Vadí mu to? Ale kdeže!
O amorálním chování strýce Tondy a úplatných policistech
Strejda Tonda z Frýdku,
chtěl uplatit hlídku,
co ho chytla v Místku
parkovat bez lístku.
Dohodli se v klídku.
O napnelismu strýce Jana
Strejda Jan je v penzi,
má však pořád tenzi.
Je napjat?
Co naplat!
Žije v jiné dimenzi.
O imaginárním strýci mykologovi
Strýček vařil kašičku
a dal do ní houbičku.
Chyba lávky -
lysohlávky!
Má veselou tetičku.
O jednom strýci z Průhonic, který neočekávaně zchudl
Byl jeden strejda z Průhonic,
měl zlaté doly, teď nemá nic.
Ze svěřenců zapláče
ten drotár ze Slovače.
Má už jen stát, a jinak nic víc.
…a nakonec jeden bez strýčka o stále aktuálním přejmenovávání místopisných názvů
Komu se to poštěstí,
aby jeho náměstí
měnilo si pořád jména:
Franta, Tomáš, Áda, Kléma…
Teď zas Tomáš – naštěstí!
Poznámka:
Pokud jste se dočetli až sem a náhodou nevíte, co je tohle za ptákoviny, tak vězte, že jsou to limeriky. Limeriky jsou básnickou formou, která sice má jistá formální pravidla, ale obecně je založena právě na tom, že je to ptákovina. Poněkud uhlazeněji tomu říkáme nonsens a já jsem přesvědčen, že i nonsensová poezie má své místo na světě, protože, věřte, že se u skládání limeriků jejich tvůrci náramně baví. A jsou prý dokonce i čtenáři, kteří se pobaví s nimi. Je k tomu jen potřeba na chvíli zapomenout na racionalitu dospělého světa a s dětmi si zaveršovat: „ententýky, dva špalíky…“
Něco dalšího o limeriku a také o dědečcích naleznete také zde:
https://turnerjiri.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=722996
