Hrdinou naší doby samozřejmě nemusí být vždy dědeček, ale už se nějak zažilo, že právě dědečkové jsou v mnohých ohledech těmi správnými reprezentanty. Konečně skoro každý muž je, nebo někdy bude dědečkem.
Po delší době se poněkud nesystematicky vracím k rubrice „Básnická abeceda“, ve které budu i nadále pokračovat. K básnickým formám, které jsem přeskočil, se ještě vrátím,ale aktuálně jsem "v zajetí" žánru, který reprezentuje limerik.
Limerik (angl. Limerick) je velmi zajímavý typ nonsensové básničky o pěti verších na dva rýmy struktury a-a-b-b-a. To jsou po formální stránce jediná kritéria, ale v tvůrčí praxi je časté užití kratších třetího a čtvrtého verše. Metrum limeriku odpovídá akcentačním zvyklostem jazyka, v němž je napsán. Limeriky obecně spojuje především hravost a snaha pobavit autora i čtenáře.
Další obsahovou zvyklostí u limeriků byla u některých autorů (Gershon Legman) určitá obscénnost a absurdita a někteří tradicionalisté uvádí, že archetypální kanonický limerik v prvním verši prezentuje protagonistu, definuje jej kvalifikačním adjektivem a domicilem coby rýmovým slovem, v druhém verši popisuje protagonistovu aktivitu, ve třetím a čtvrtém verši pointuje a pátý verš je již pouze variantou verše prvního, včetně totožného rýmového slova. Faktem ovšem je, že tato kritéria ve skutečnosti nesplňují ani mnohé limeriky duchovního otce této formy - Edwarda Leara.
Název limerik se odvozuje od irského hrabství Limerick, a to zřejmě díky irskému autorovi Seanu O'Tuamovi, který byl v polovině 18. století hospodským v Kilmallocku v hrabství Limerick. Zmíněný Edward Laer (1812-1888) není tedy zakladatelem limeriku, pouze ho coby nonsensovou poezii proslavil. Tato forma je prastará, limeriky (aniž je logicky takto nazývali) psali již středověcí básníci a vyskytují se i v lidové poezii. Existují tak předlearovské protolimeriky, jsou známy metalimeriky (limerik o limeriku), replylimeriky (limerik jako odpověď na jiný limerik), autolimerik (limerik autora sama o sobě), reminilimerik (limerik citující v jednom verši jiného autora), reverselimerik (schématu a-b-b-a-a, který se dá po verších číst shora dolů i naopak), a antilimerik (porušující počet veršů či rýmové schéma).
Limerik byl a je doménou britských, irských a také amerických autorů, ale našel si své místo i u nás. Pochopitelně tento žánr oslovil především hravé básníky, jakým byl Karel Kryl nebo jakým stále je Jiří Žáček, který vydal sbírku limeriků 99 dědečků a 1 babička. Jako ukázku jsem vybral dílka cizojazyčná, z nichž jsem si dovolil některá přebásnit (pokud používám jiný než svůj překlad, je to vždy uvedeno), několik tuzemských limeriků a konečně na závěr pár svých vlastních básniček tohoto žánru. V originální anglické verzi zůstává jen slavný Merrittův Pelikán, který je se svými půvabnými slovními hříčkami do češtiny prakticky nepřeložitelný, stejně jako jsou do jiného jazyka těžko přeložitelné mnohé české limeriky.
Podstatou této formy, jak již bylo uvedeno, je nonsens. Většinou není třeba v básničce hledat cokoli jiného, než onu prvoplánovou anekdotu. Je to vlastně literární obdoba filmové grotesky nebo kresleného vtipu, jehož komičnost nemá žádnou hlubší podstatu. Ne každému se proto nonsesová poezie musí zamlouvat. Osobně se domnívám, že limerik je pro autora i čtenáře určitým útěkem z komplikovaného a racionálního světa do světa dětsky naivní prostoty. Tato forma ovšem také nic jiného nepředstírá a stává se tak určitým výsměchem povrchního umění, které se chce často mermomocí tvářit jako hluboké.
Středověký text, který je limerikem pouze po formální stránce:
To všechno přinésti může
touha poslušného muže:
z trpělivosti samaritána
a pokorné víry v Pána
vykvetou ctností růže.
(Tomáš Akvinský, 1244; )
~
Shakespeare se už blíží:
Přiťukneme si, cink, cink, cink,
víno má dneska břink, břink, břink,
dokavad žijem,
vínečko pijem,
kdo nepije, je hňup a flink.
(William Shakespeare: Othello, 1604, překl. Jiří Josek)
~
Lidová poezie:
Což se mi, má milá hezká zdáš!
Budeš-li tak hezká, až se vdáš?
I ještě hezčejší,
můj nejmilejší,
vem si mě, vem si mě, uhlídáš.
(Jan Jeník z Bratřic, Písně starodávné lidu obecného českého, namnoze nezbedné a pohoršlivé, 1827)
~
A toto už jsou klasické limeriky:
To nejlepší sherry dostanou přátelé
aby si v hospodě zavdali vesele.
Ti jsou však švorcoví stále,
kšeft mi už krachuje málem
a mě už to žere. Do prdele!
(Sean O'Tuama, 1754)
~
Tuamo, tady už začíná konec srandy,
máš moc dobrý pivo a taky brandy
a to tvý sherry pro vopice
leze nám pěkně do palice.
To mi tedy věř, jakože jsem Andy.
(Andrias MacCriath, replylimerik na předchozí limerik O'Tuamův 1754)
~
A wonderful bird is the pelican,
His bill will hold more than his belican.
He can take in his beak
Food enough for a week.
But I’m damned if I see how the helican.
(Dixon Lanier Merritt, 1910)
~
Byl jeden dědeček v Szegedu,
který jel na starém medvědu.
Když se ptali: „Kluše?“
Odpověděl suše:
„Je z rodu neklusavých medvědů.“
(Edward Lear, překl. Antonín Přidal)
~
Viděl jsem u Kutný Hory,
plazit se Ibsena z nory,
dlouho se plazil,
až dostal azyl,
pije jak Dán, ale s Nory.
(Karel Kryl, 1992)
~
Viděl jsem na Bílé hoře
vylézat z brlohu tchoře,
brloh pak vzali,
přejmenovali,
smrad ale zůstal i v noře.
(Karel Kryl, 1992)
~
Na louce v ligurským Noli
pásol tam Jano tri voly,
grappou se setl,
pak si je spletl
s docenty stranické školy.
(Karel Kryl, 1992)
~
Byl jeden dědeček z Tokaje,
sedával na vejcích kvokaje.
Zní to jak pohádka –
vyseděl kuřátka,
ten starý čipera z Tokaje.
(Jiří Žáček, 2001)
~
Byl jeden dědeček z Pobřeží slonoviny,
každý den s babičkou zápasil o noviny.
Když jí přepral, četl děda
Svobodného lidojeda.
A přitom nadával:“ jsou tam jen voloviny!“
(Jiří Žáček, 2001)
~
Byl jeden dědeček z Lublaně,
Ten chytal bacily do dlaně.
Zabíjel je paličkou,
Ale takhle maličkou,
Ten starý filuta z Lublaně.
(Jiří Žáček, 2001)
~
Byl jeden dědeček ze Zábřeha,
„přátele“ dělal si seda, leha,
šlo mu totiž k duhu
šťourat do soudruhů,
divnému dědkovi ze Zábřeha.
(Miroslav Macek, 2011)
……………………………………………………………………………………..
Byl jeden dědeček z Hradiště,
bylo to též jeho rodiště.
Tam rodí se lidé zarputilí,
dědeček byl ale roztomilý.
Napříště: rodiště Hradiště.
(Poznámka: Někdy se životopisci dopouští chyby, když jako rodiště Jiřího Turnera označují Uherské Hradiště. Je to pochopitelně Mnichovo Hradiště).
~
Byl jeden dědeček z Vysočiny,
nebyl to, přátelé, nikdo jiný…
Byl vlastně z Kolína,
Praha ho proklíná
skrze ty činy. Dědu z Vysočiny.
(Poznámka: Zde se chyby v místopisu ani v ničem jiném většinou nestávají)
~
Byl jeden dědeček ze Chlumce,
což není neviny presumpce.
Točil tam pivo,
teď je mu tklivo,
píše to v dumce ze Chlumce.
~~~
https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/kryl-karel/limericky-3110
https://www.jirizacek.cz/ukazky-humor.html
