Ta holčička porazila nejen Trumpa a Putina, ale i Zemana, Babiše a Koněvův památník. Stala se předmětem politických deklarací i tématem u holiče a v hospodě. Trpí Aspergerovým syndromem, my trpíme syndromem Gretiným.
Ten plurál je zcela namístě, ani mně se to nevyhnulo. Nejen že jsem psal o Gretě ještě před tím, než vypuklo to šílenství, ale posloužila mi později tak, jak slouží politologům, sociologům, klinickým psychologům, ba i psychiatrům. Zajímavější než Greta sama, je totiž chování těch, kteří cítí potřebu se k ní vyjádřit. Ne snad, že bych osobně trpěl nedostatkem jiné látky k napsání blogu, ale je pro mě neobyčejně lákavé napsat cosi o těch, kteří se potřebují k vysvětlení svých názorů a postojů vymezit k nemocné puberťačce.
Bez přehánění mohu konstatovat, že mi to přijde směšné a ubohé. Chápu, že mnohým publicistům evidentně vlilo toto téma novou, svěží krev do žil, ale že třeba Klausovic Trikolora potřebovala „Gretu“, aby vysvětlila smysl nové politické strany, to svědčí o mnohém. Ani nejmocnější lidé této planety si neodpustili alespoň nějaký komentář. Zlákala je patrně stejně jako posledního pisálka ona lehkost takového počinu. Kritizovat jinou velmoc nebo politické oponenty, může být ošidné, a zabývat se seriózně fatálními problémy státu je dosti nevděčné. Máme ale Gretu, tak co bychom řešili zdravotnictví, školství nebo důchodovou reformu? A což teprve reálné klimatické změny a životní prostředí.
V této souvislosti mě napadá, že v rozporu s obecným míněním Gretu nestvořilo společenství nějakých klimatologických šílenců a ekoteroristů, ale právě ti, kteří ji kritizují a vysmívají se jí. Právě ti, kteří mají potřebu psát o té "bláznivé holce", stvořili její popularitu a paradoxně poskytli i legitimitu nejen jejím obecným postojům, ale i těm šíleným představám a vizím. Na jedné straně to evidentně posloužilo Gretě, na straně druhé to možná dost uškodilo lidem, kteří v této oblasti neblouzní, ale předkládají seriózní argumenty.
V prvním svém článku o Gretě Thunbergové jsem konstatoval, že prakticky každý nenásilný prostředek, který přispěje k ochraně klimatu a podpoří zásadový přistup k životnímu prostředí, je dobrý. Dnes mám už pocit, že to tak jednoznačné není. Greta zvláště na Západě zmobilizovala velice silné hnutí, což je obecně pozitivní, také však v očích jiných zdiskreditovala právě ty, kteří požadují zásadní řešení problematiky klimatu a ekologie na základě racionálních, seriózních a vědeckých poznatků. Ideální by asi bylo, kdyby se tváří onoho aktivistického nadšení postupně stal třeba respektovaný vědec, který by stejnou nutnost řešení podpořil relevantními argumenty a vahou své osoby.
Nepředpokládám, že se něco takového stane, neboť žijeme v době postmoderní a postfaktické. Na celém světě nenecháváme vládnout moudré, slušné a veřejným zájmům oddané lidi, ale naopak často populistické lháře, kteří skrze sliby a líbivé úplatky sledují jen svoje zájmy. Často neposloucháme vědce, ale naopak šarlatány, kteří nám dokážou jednoduše "vysvětlit" to, co bychom se jinak museli pracně snažit pochopit. Gretu Thunbergovou stvořila tato doba. Čemu se tedy divíte?
