Kdybych byl tím, kým nejsem, řekl bych, že jeden „černý kluk“se natáhl na malém vápně, stejně jako onehdy jiný neunesl porážku a zabrnkal na notu rasismu.Ta nespravedlnost může mít jiné příčiny, ale kdo koho v této době přesvědčí?
Anglie byla v semifinále Eura opticky lepším týmem, ale ve fotbale vyhrává ten, kdo dá více gólů. Do osudové penalty měly ale oba celky po jednom. Raheem Sterling je skvělý fotbalista, možná jeden vůbec z nejlepších na tomto turnaji, ale nemůže chtít, aby mu kdokoli, kdo se kdy honil za tím kulatým nesmyslem, věřil, že byl faulován. Ze záběru kamer není patrné, že by se ho obránce dánského celku jen dotkl a pokud se ho dotkl, tak rozhodně ne tak, aby ten neudržel rovnováhu.
V reálu to rozhodčí mohl těžko posoudit, ale je mi záhadou, jak mohl penaltu posvětit systém, který má k dispozici detailní záběry celé situace. Kdybych byl tím, kým nejsem, začal bych spekulovat o tom, že na vině je stejný princip, na jehož základě byla vážně poškozena kariéra stopera Kúdely a skutečný usvědčený viník nesportovního chování na Euru vesele reprezentoval. Je pochopitelně principiálně úplně jedno, jestli nafilmuje faul černoch, běloch nebo indián, a je také jedno, jaké rasy je ten, kdo se chová na trávníku i mimo něj jako zvíře, ale je otázka, jestli to tak vnímají všichni.
Lidé jsou schopni dělat z rasistických pohnutek hrozné věci, ale možná dospěla doba tak daleko, že se někdo vědomě či podvědomě snaží kompenzovat příkoří rasové segregace či apartheidu vzniklá předkům Raheema Sterlinga či Glena Kamary. Je to v těchto případech čirá spekulace, ale v mnoha jiných ohledech to přesně takto funguje. Diskriminace na základě rasy je však pouze jednou z mnoha diskriminací a nedostatek respektu se netýká jenom barvy pleti, ale třeba i původu či národnosti. Vědí to „korektní“ Britové bučící při tónech dánské hymny?
Stejně jako je obecně jen jedna diskriminace je i jen jedna čest. Čestný a morální člověk nemůže být hrdý na to, když zvítězí podvodem. Touha po vítězství, nasazení ani výkon neospravedlňují k neférovému jednání, a to slušný člověk nemůže velebit jen proto, že je tím naplněno jeho přání. Anglie je z mého pohledu již teď tím, kdo prohrál, a kdyby byla nějaká vyšší spravedlnost, utrpí ve finále ostudnou porážku od Itálie. Nic takového však evidentně není, takže Italové budou muset zvítězit vlastní zásluhou, a snad jim to nepřekazí nic jiného než eventuálně více střelených regulérních gólů od anglických fotbalistů.
