Bylo to fakt napínavé. Přijdou voliči aspoň v neděli v poledne? Ale žádný strach: Jediné Dobro zase zvítězilo, i když zaslepení odpůrci usilovali o podrazy stůj co stůj.
Sbratření vůdcové sice menších, zato však oddaných sousedských národů si dali záležet a blahopřáli k vítězství pro jistotu už v pátek. Aby ani náhodou neupadli v podezření, že gratulují pozdě a neochotně až poté, co si ve zbabělé nevěřícnosti počkali na oficiální oznámení výsledků.
Ono to ve skutečnosti bylo jasné už dávno. Netřeba čekat. Vždyť i pódium k oslavě už je postaveno. Snad jen by nyní bylo záhodno trošičku pohlídat součty, aby náhohou procento účastníků voleb nebylo nižší, než počet odevzdaných hlasů ve prospěch Jediného. (Ale ani to by koneckonců nevadilo v zemi, kde za stachanovských dob traktorista klidně zvoral pole na 120%, ba i více).
Jediné, čemu je snad možné trochu se divit, je fakt, že se volby vůbec konaly. Takové zbytečné vynakládání energie na to, co je předem jisté. Už předvčerejškem nastaly světlé zítřky. Vždyť o to jde už více než sto let. Zničit "prohnilý Západ", to byl sen Lenina, Stalina, Chruščova, Brežněva, atd. Sen dosud neúspěšný ze zcela logického důvodu. Zkrátka nikdo z jmenovaných vůdců nesahá současnému volebnímu vítězi ani k patám.
Kromě mnoha dalších přesvědčivě pozitivních znamení je též obdivuhodné, jak se potenciální protivníci sami a ochotně vzdávali své kandidatury. Taková uvědomělost se v žádné jiné zemi nenajde. Po organizační stránce jsou však i přesto pořadatelé tamních voleb naprostí čučkaři. Stále to ještě nemaj stoprocentně zmáknutý. Kam se hrabou na zářné výsledky při normalizačních volbách v Československu v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy "společná kandidátka Národní Fronty" bezpečně dostávala tak nějak kolem 99,8% hlasů. Nejkrásnější na tom je, že zmíněnou soudružku kandidátku nikdo nikdy neviděl osobně a přesto jí voliči tak bezmezně důvěřovali...
...
...
