Totality nejsou černobílé

Jsou temné. Jak nacizmus, tak komunizmus. A právě černobílé vidění světa je jejich exkluzivní doménou.

_....

První část
Obě zmíněné totality nenáviděly a nenávidí lidi jako Čapek, Havel, Patočka. Mají nebo měly z nich strach; zavíraly je do vězení a koncentráků a vraždily je.
Komunisté do určité míry využívali část odkazu obou bratří Čapků, ovšem jen tu, která se jim hodila k jejich propagandě. Totality vždy brojí proti humanizmu takových osobností, děsí se jejich lidskosti, protože ve skutečnosti znají její sílu - ovšem jako sílu, kterou odmítají a která jim překáží. Proto chrlí posměšky o naivních "sluníčkářích", "lepšolidech", atd.

Totality chtějí mermomocí předstírat vlastní bezchybnost. A k tomu "jednotu lidu" semknutého kolem Vůdce či "nerozbornou jednotu" proletariátu a Strany Jediné. Předstírají betonově dokonalou ideologii a vynucují "stoprocentní věrnost", která ve skutečnosti pramení ze strachu, z vědomí, jak snadno se jejich pseudodokonalost zhroutí, když připustí svobodu. Právě totalitám je vlastní černobílé vidění světa. Z těchto pozic poukazují totality na "zásadní chyby" svobodných zemí, s cílem podmanit je a nastolit v nich ten svůj údajně dokonalý řád. Když ne manipulací, tak válkou.

Svobodné země jsou barvité, plné různých odstínů a jevů, lidské inciativy a fantazie. Zcela zákonitě k tomu patří i chyby. Svobodné společnosti mají ovšem v sobě potenciál vývoje, kde se stále něco mění a kde je trvale prostor k překonávání chyb jak spontánními, tak cílevědomými procesy.

...

Ve chvíli, kdy se totalita zhroutí a otevře se tak prostor k její oprávněné kritice, začnou její zastánci vykřikovat, že "nic není černobílé" :-D Je to obezlička, jíž se snaží vyhnout vlastní odpovědnosti. Odmítají sebereflexi, nechtějí se změnit a zároveň podsouvají představu, že jejich dogmatické smýšlení, které je vůči svobodě nepřátelské (!), nesmí být kritizováno; má mu údajně být umožněno v rámci pluralitní společnosti znovu rozvinout činnost směřující k jejímu rozvratu. Totalita totiž nic jiného než rozvrat (a s ním spojené zotročení lidí) neumí.
Překrásný komunistický "vtip" na závěr první části: "Nekritizujte NÁS, kritizujte nacisty"  :-D :-D :-D
 

_______________________________________________________________
Druhá část:
Tak jistě, že svobodné společnosti nejsou dokonalé
 

Přešlapování na místě a jisté váhání je dnes vidět. Nejeden si dnes posteskne, že takové osobnosti jako Čapek nebo Masaryk se zdají být v nedohlednu. (Ale ani to není úplná pravda, ony jsou, ale zatím panuje velká nechuť je vidět a uznat. Jaksi "není poptávka")

Srovnávat nelze, uvedu jenom nedokonalé analogie, ale připomněla se mi doba tápání po renesanci. Manýra namísto silného tvůrčího plánu. Velké osobnosti umění, kultury a myšlení jakoby se na chvíli vytratily. Anebo byly současníky nedoceněny a objeveny byly až mnohem později. Pevný rámec hodnot a mravních zásad byl na čas zastíněn... Nastala dramatická globalizace po objevení Nového světa a nutnost nějak se s ní vyrovnat... Z jihovýchodu, přes Balkán táhli na Evropu Turci. Přítomná byla řevnivost a dělení na vzájemně nesnášenlivé tábory, vášnivý jazyk, který spíše rozděloval, než spojoval, a sektářské (konfesní) válčení... Něčím se to hodně podobá dnešní době. Krize je doba tříbení, příležitost k ještě důkladnějšímu rozlišení (kritein). Krize znamená jak riziko, tak příležitost. Jistě i nutnost zastavit se, chvíli přešlapovat, přehodnotit stav věci, přemýšlet... a pak se znovu vydat na cestu 

A tedy soudím, že nenastává žádná apokalyptická zkáza evropské civilizace. (Apokalyptické strašení vychází znovu od lidí totalitně smýšlejících) Naopak, z krize může vzejít nová velká doba, jednotící a silná, v něčem podobná baroku. Určitě se v pravou chvíli vynoří i nové, výrazné pozitivní osobnosti.

...