Tak nám klucí vlastenečtí pálili jakési knížky, paní Müllerová!

Ctihodný pater Koniáš blahé paměti se asi v hrobě radostí tetelil. Zatímco Karel Havlíček Borovský by určitě s jásotem přepsal své verše o "knížek hubitelích lítých"

Cizích knížek
hubitelé lítí
hoši hrdí
krásní
jako z českých luhů kvítí
  
No a to vám někteří ti dojemní vlastenečtí paliči, měli kolem krku bílé obřadní štóly s českou státní vlajkou. Příslušné obrázky si můžete sami nagůglit, nechci tomu tady dělat propagaci. Jednu výjimku učiním a pro názornost uvedu aspoň fotografii kolegy blogera Víta Hassana:

To aby jeden měl málem strach, že si někdo od samé plamenné horlivosti omylem ten šál zapálí. Nedej Bůh! Protože to bychom měli i nové mučedníky pravého vlastenectví. S úctyhodným pomníkem přinejmenším na Vyšehradě. A s nápisem: "Zachránil český lid spálením knížky jakési cizácké a sám přitom hrdinně položil život".
Nebyl jsem tam, jen pár fotografií jsem zhlédl. A tak netuším, jestli se u toho "posvátného očistného ohně" taky nezpívala státní hymna. Bylo by to takové "hezké" a "stylové". Ovšem, k našim "obětavým vlastencům" chovám (jedině v tomto směru) velkou důvěru. Oni určitě hymnu zpívali.

.............................................................................................................................................
Jen nevím, zda by to v takovém případě nebyly hned dva trestné činy. Hanobení náboženského vyznání a jeho symbolů spolu s hanobením symbolů naší státnosti.

"Pane Švejku, díval jste se dobře?" ptá se paní Müllerová "Nepálili voni ti klucí sakulentští vojenský knížky, aby nemuseli mašírovat do války za císařepána? To by taky bylo velký vlastenectví, žejo..."