Stréc Jarin, predátor ženskych srdcí

Te vemoženosti civilizace a technickyho pokroko só ož navždecke doma take na Hané. Jen pomeslete, to nigdá nebelo!

...

Tož bela Eliška - jako vždecke dobrá paňmáma hospodyň - ve městě. Ovizela ve kvelbo takovy moderni gatě. Bele cely černy a belo o nich na léstko napsany: "Strečinkový rifle". Eliška neměla sebó bryle, a tož četla "strécinkovy rifle". A eště to belo od Číňanu, tak to belo levny. To nemuhla svymo Jarinovi nekópit!
No a strécinek Jarin to doma na sebe navlikl a šíl v tech gatich po světnici. Že bele strečinkovy jak z gume, padale mo dule, Co krok, to pokles o deset centimetru. Stačelo pět kroku a gatě bele na půl žerdi. Kdež to Eliška viděla, spráskla rokama: "Te, Jarine, te seš ve svéch sedndesáti letech hotové predátor ženskych srdcí! V tym nemužeš chodit ven ani do obchodo a do hospode, protože bes lámal srdce sósedkám!"
"Sósedke be se ně leda tak smále!" řekl Jarin a slébil Elišce, že v tech modernich elegantních gatich ven nepude. Že si radš vezme montérke jako vždecke. 
Eliška bela spokojená. "Te seš přece muj Jarinek a jediné predátor myho sdrca!"
...

...
A že on ten stréc Jarin je známé krtek, keré se furt répe v zehrádce, tak vám pro Eliško vešlechtil takovy pěkny rajsky jablíčko. (Pré ho nakřéžil s jahodó, ale takovy tajemstvi se neprozrazoje. Očiněné Johann Gregor Mendel)...

...

...