Spravedlnost existuje!

Překrásně bizarní jsou naše politické luhy a háje už dlouho, předlouho. A tak i v tomto případě měla spravedlnost jen milou, úsměvnou a velmi prchavou podobu. Dobrého po troškách. 

V poslanecké sněmovně vrcholí napjaté očekávání. Zní prezidentská fanfára, přítomní poslanci stojí uctivě v pozoru a hle, již vchází! 
Kdo jiný, než Karel Schwarzenberg! Nastávají radostné ovace. Na což knížepán reaguje šibalským úsměvem a tuším i drobným milostivým pokynutím věrnému lidu.
 

Pak se (mírně pozdně příchozí) poslanec usadí na svém místě a teprve vchází pan prezident toužebně očekávaný. Nikdo netleská, ovace se nekonají. Příchod vysokého ústavního činitele do zákonodárného shromáždění je přeci veledůstojná záležitost a při takové by projev sympatie, či nedej Bůh potlesk, byl hluboce nevhodný a nepřístojný, že ano. Kdyby někdo panu prezidentovi tleskal, byť z převeliké úcty, spravedlivě a po tisíceré zásluze, tak by se i samotný Guth-Jarkovský asi obracel v hrobě.
Ovšem, jak krásné by bylo, kdyby poslanci zapěli mužnými hlasy (ve znamenitém souladu, ani jeden falešný tón) píseň "Jolly good Fellow"... 
Jako kdysi za blahých časů v britském parlamentu panu Churchillovi.

.......

.......