Příběhy... Na prahu vánočního času

O lidech, kteří museli odejít do zahraničí v důsledku "akce Asanace". A o těch, pro něž se život v naší zemi stal za abnormalizace neúnosným. 

...
1/ Seděl u kašny na jednom z vídeňských náměstí... Prázdno. Bod nula. Nevěděl, kam jít. Výtvarník, který podepsal Chartu, pak byl donucen k emigraci. Pobyl nějakou dobu v táboře v Traiskirchenu, z nějž byl nakonec "vypuštěn", aby zkusil začít nanovo. Snad zásahem prozřetelnosti se stalo, že se s ním dal do řeči student, který šel kolem. Když pochopil situaci, řekl: "Poslyš, přijeď do naší obce, můj otec je starosta, určitě pomůže."
Za pomoci starosty našel malý domek a od obce dostal úvěr na rozjetí výtvarné dílny. Během několika let se stal úspěšným a oblíbeným obyvatelem malé vesničky v těsném sousedství československých hranic. Když se mi podařilo navštívit jej po letech, už ve svobodných poměrech, vyprávěl o všem se stále silnou emocí. Až zázračná podivuhodnost celého příběhu je také v tom, že nový domov našel nedaleko své rodné obce, i když na druhé straně čáry. Do vlasti, která jej vyhnala, se však už natrvalo nevrátil.

_______________________________________________________________
2/ Mladí manželé, kteří oba podepsali Chartu. Záhy byli "asanováni" a dostali se do Rakouska. Tehdy měli tři malé děti. 
Nepamatuji si podrobně všechny okolnosti, jen mi utkvělo několik humorně laděných historek, které později kamarád vyprávěl. Bezprostředně po příjezdu byl u obligátního pohovoru na policii. Své sehrál stres a únava... Přestože německy trochu uměl, tak na otázku "kdy jste přijeli?" odpověděl "zítra" namísto "včera". Nastal řev, že tady si nikdo švejkárny dělat nebude a vyrazili ho za dveře. Pak byl znovu pozván dovnitř, vše se vysvětlilo a dál věci už šly obvyklou cestou. (Musel také s rodinou pobýt nějakou dobu v Traiskirchenu, atd.) Usadil se pak nadlouho ve Vídni. Byl velice zručný, a tak si založil zajímavou uměleckořemeslnou živnost..

_______________________________________________________________

3/ Stál v mrazivé prosincové noci na peronu s manželkou, malého synka držel v náručí. Měli jeden kufr s osobními věcmi, jinak nic jiného. K vlaku je doprovázela podivná, chladná suita. Museli nasednout a jet do neznáma s jakýmsi papírem v ruce. Strohé oznámení o zbavení občanství a vyhoštění. Byl s rodinou vyhnán z Polska kvůli aktivní účasti v hnutí Solidarita. Taky "asanace" svého druhu. Dostal se do Kanady, kde se mu podařilo vystudovat dějiny umění a později se stal ředitelem galerie. Seznámil jsem se ním v roce 2008 v Calgary, kam jsem doprovázel výstavu současné tvorby autorů z České republiky.

Mluvili jsme o mnohém, vyprávěl o svém vyhnání a o životě v Kanadě. Spřátelili jsme se a potom jsme se potkali i později, při jeho pravidelných cestách do Polska. Velice mě těšilo vidět, s jakou vstřícností ho doma přijímají a kolik má ve své domovině přátel - a to i v končinách vzdálených od místa, odkud pocházel. (Vím, že například v Polsku a Maďarsku si svých emigrantů váží mnohem více než u nás)

_______________________________________________________________

4/ Jejich syn měl vzácné onemocnění, na které v Československu nebyla terapie, zatímco za hranicemi prý už byla dostupná. Prognóza nemoci nebyla dobrá, a tak se rozhodli pro emigraci jako poslední zoufalý krok. Nakonec se za dobrodružných okolností dostali přes Jugoslávii do Itálie, symbolicky v noci z 23. na 24. prosince, na prahu vánočních svátků.
Byli pak nějakou dobu v severní Itálii v táboře. Přijížděli tam pravidelně zástupci z několika místních firem hledajících lidi na brigádnickou práci. Když se objevila poptávka po instalatérovi, táta z našeho vyprávění se přihlásil. Byl výtvarník, v životě nic takového nedělal, ale říkal si, že se aspoň podívá, co mají za nářadí a materiál a zkusí to. Rychle se rozkoukal, zručnost mu nechyběla, a tak se zakrátko stal vyhledávaným mistrem ("idraulico"). Vydělal si brigádami nějaké peníze a jakmile se naskytla možnost, rozhodl se odjet s rodinou do Kanady, kde se usadili natrvalo. Tam také našli úspěšnou léčbu pro syna.

_______________________________________________________________
Zdá se mi, že Bůh je velice nablízku lidem v nouzi, například těm, kdo jsou vyhnáni, či na útěku, často s celou rodinou, s malými dětmi. Třetí i čtvrté vyprávění má v sobě určité paralely s vánočním příběhem o útěku Marie s Josefem a malým synkem do Egypta
...

Osoby jsou skutečné a skutečné jsou i jejich osudy. Jedná se o mé dávné přátele. Ve zkratce jsem zapsal jen několik příběhů z řady dalších podobných, které znám.
K sepsání mě inspiroval dávnější článek Silvie Watsonové Asanace. Asyl. Austria., 

...