Nechoď, Vašku, se soudruhy na led

Poznámky k historii vztahů mezi českou sociální demokracií a komunisty. Za všechno mluví likvidace sociální demokracie po únorovém puči r. 1948. Konkrétně v červnu 1948, nuceným sloučením s KSČ

Ale popořádku
 

1/ Za datum zrodu české sociální demokracie - s názvem Sociálně demokratická strana českoslovanská v Rakousku - lze považovat 7. duben 1878, kdy se v břevnovské hospodě U Kaštanu konal ustavující sjezd organizace českých sociálních demokratů, kteří byli v té době součástí celorakouské sociálně demokratické strany. 

2/ V prosinci 1918 se strana přejmenovala na Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou (ČSDSD), což je označováno za faktický vznik nového politického subjektu. Ve volbách v roce 1920 ČSDSD zvítězila, získala 27,5 % hlasů a 74 poslaneckých mandátů. Ve stejném roce ale vyvrcholil ve straně rozkol, odštěpilo se extremistické leninské křídlo, které se hlásilo ke Komunistické internacionále. Původní jádro sociální demokracie se posílilo v demokratickém přístupu k politice a na svém sjezdu v listopadu 1920 odmítlo Komunistickou internacionálu. 

3/ Odštěpené radikální křídlo založilo v květnu 1921 Komunistickou stranu Československa (KSČ) Chování komunistů bylo od počátku nenávistné a destruktivní, což demokraticky smýšlející starší členové sociální demokracie nesli hodně nelibě a také náležitě komentovali (V tomto případě čerpám z rodinných vzpomínek zprostředkovaných mým dědou, jehož otec, můj praděd byl jedním z tehdejších významných činovníků sociální demokracie, z těch, kdo v původní straně zůstali. "Sedávali jsme s nimi u jednoho stolu! Ale byli to strašní lidé..."  Další výrazy reprodukovat nebudu, píšu o tom hlavně proto, že historie nahlížená skrze konkrétní osobní příběh je mi mnohem bližší).
Kam dál směřovali komunisté, je známé. Pro názornost uvedu asi nejvíce vypovídající pasáž ze známého Gottwaldova projevu  z roku 1929: "A my, my jsme stranou československého proletariátu a naším nejvyšším revolučním štábem je skutečně Moskva. A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krk."  (Poměrně málo známý životní příběh Klementa Gottwalda je zajímavě popsaný zde)

4/ Sociální demokracie se původně držela tradicí marxizmu (což bylo dáno historickým dědictvím, jak vznikalo dělnické a sociální hnutí v 19. století), ale na sjezdu v roce 1930 se s marxistickou ideologií rozešla. Patřila k oporám demokratického systému, stavěla se na obranu Československa před nacistickým ohrožením a podporovala prezidenta Beneše.

5/ V době, kdy Gottwaldovi hrozilo trestní stíhání za porušení paragrafu na ochranu republiky a ukrýval se před postihem v Moskvě (cca 1934-35), vedli komunistickou stranu Šverma a Slánský. Ti byli údajně smířlivější a o něco vstřícnější. Bylo to snad jediné období předválečné historie Československa, kdy komunistická strana trochu úžeji spolupracovala se sociální demokracií. Ale to bylo asi nejvíce podmíněno sílící hrozbou ze strany nacistického Německa. Připomněl bych např. podporu zákona o navýšení financí na obranu. Není náhodou, že Gottwald kvůli této spolupráci zuřil (zdálky z Moskvy).

6/ Jak se po válce vyvinulo chování komunistů nejenom vůči sociální demokracii.
Členové různých demokratických stran a také demokratičtí politici z předválečné doby byli po únoru 48 zavíráni do vězení, někteří také umlčeni justičními vraždami (popraveni po vykonstruovaných politických procesech) Poslankyně Fráňa Zemínová z Národně socialistické strany, jíž Gottwald vyhrožoval už dávno před válkou, byla v roce 1949 skutečně zatčena a byla odsouzena na 20 let žaláře. Propuštěna byla po jedenácti letech. Jako první faktická oběť komunistického teroru spojeného s únorovými událostmi je uváděn lidovecký politik Rostislav Sochorec, který byl zatčen už 23. února a 13. května 1948 zahynul ve vězení za neobjasněných okolností.
Důležitá vsuvka. Sociální demokracie pomohla po volbách v roce 1946 komunistům vytvořit více než padesátiprocentní většinu a tím jim naprosto zásadně pomohla k uchvácení moci a prakticky jim umetla cestu k únoru 1948. Také se ale komunisté sociální demokracii za to vpravdě soudružsky odměnili. Jan Zábrana napsal: "Definitivní porážce demokracie pak nahrála právě celá (celá odvedená jak stádo ovcí) sociální demokracie, ve spojenectví s níž získali komunisti většinu (myslím něco přes 50 procent) a mohli přistoupit – vybaveni potřebnými ministerstvy a poslanci – k naplánování machtergreifungu zvaného Únor 1948. Sovětská intervence ve prospěch komunistické menšiny by byla tehdy nemyslitelná, byla to léta, kdy Stalin ještě neměl atomovou bombu, jenomže idioti s volebním právem se v roce 1946 postarali o to, aby v Československu byla komunistická (+ sociálně demokratická) většina." (zdroj zde)
27. června 1948 byla Československá sociální demokracie zrušena nuceným sloučením s KSČ. Slučovací přihlášku následně odmítlo podepsat přes 200 000 členů strany. Část vedení odešla do exilu, jíní, kteří zůstali, měli různé osudy. Kromě jiného také končili ve vězení. Mnohé z toho, včetně neveselých příběhů konkrétních lidí, popisuje ve své knize Karel Kaplan (informace např. zde)

7/ Po svém obnovení v březnu 1990 pod názvem ČSSD, patřila strana k zastáncům a podporovatelům demokratických změn, naší evropské integrace a spolupráce s NATO. Vláda premiéra Miloše Zemana byla u dovršení našeho vstupu do NATO a brzy poté rovněž podpořila, i když s výhradami, nálety na Srbsko a Kosovo. Což konečně vedlo k zastavení válčení a etnických čistek.
Ohledně vztahu s komunisty se ČSSD chovala jako chytrá Horákyně. Usnesením Bohumínského sjezdu si sice zakázala spolupráci s KSČM na vládní úrovni, ale jinak s ní na různých rovinách (např. v komunální politice) spolupracovala.

_________________________________________________________________
Můj osobní názor je následovný.
Komunistická strana měla ve svých různých podobách a v různých historických chvílích naší země "hodně blízko" (eufemisticky řečeno) k vlastizrádnému chování.
Nasvědčuje tomu:
- Období zhruba od roku 1929 s výše zmíněným trestním stíháním Gottwalda a jeho ukrýváním v Moskvě.
- Činnost komunistů před únorovým pučem, kdy záležitosti u nás probíhaly v režii Kremlu a komunisté v čele s Gottwaldem byli "vykonavateli". Velice doporučuji přečíst aspoň popis na wikipedii, obsáhlejší materiál na serveru Moderní dějiny anebo odkaz zde) Samotný únorový puč neměl vůbec za cíl nějaké "dobro po naše pracující". Cílem bylo uvržení naší země do područí totalitní země a tedy uvržení do jejího otroctví.
- Gottwaldův šílený plán připojit Československo z Sovětskému svazu a učinit z něj svazovou republiku.  
- Tzv. zvací dopis z roku 1968 (což lze dle mého názoru považovat za průkaznou vlastizradu) 
- Kolaborantská "normalizační vláda" po okupaci z roku 1968
Ve srovnání s tím bychom v dosavadní historii Československa a České republiky asi jen těžko hledali paralely v chování sociální demokracie. Nenajdeme žádné náznaky systematických a opakovaných pokusů o vlastizradu. (Minimálně aspoň do "určitého náběhu" z podzimu 2016, konkrétně do hanebného omluvného dopisu našich ústavních činitelů, "jménem lidu České republiky všemu lidu lidové Číny". Humorný komentář zde)  
Z výše uvedených poznámek je vidět, že komunisté opakovaně podrazili ČSSD a nakonec ji přímo zlikvidovali. Vyplývá mi z toho jednoznačně, že každé další techtle-mechtle s komunisty jen přinesou další vážná rizika. "Nechoď, Vašku, se soudruhy na led"

_________________________________________________________________
Autor blogu není voličem ani aktivním podporovatelem ČSSD.
Zde publikovaný soubor poznámek čerpá z jednoduše přístupných zdrojů (většinou wikipedia, články o historii dostupné na webu, server Moderní dějiny.cz, publicistické pořady ČT atd.) V několika případech jsou zdroje citovány přímo v textu na různých místech.