Miluji svobodný otevřený svět

Svobodný svět nemá žádnou rozumnou, žitelnou alternativu. Jeho protějškem je vězení a život ve strachu. Domnělá jistota uzavřeného, nesvobodného světa je jistotou života v kleci. To jsme přeci už zažili za komunistické totality.

Máme strach, že usycháme? ... Proto si odřízneme kořeny, zatemníme okna a uzavřeme přívod čerstvého vzduchu, abychom uschli ještě rychleji?
1/ ...Paní, která má jednoho bezdětného syna, haleká agresivně, že "sem k nám si žádné migranty nepustíme, protože by zanikla naše rasa!" To je mi ale pěkná řádka paradoxů. A zároveň obraz o tom našem malém a nevědomém "tak-trochu-rasizmu, ale jen tak trochu"...
Se vší úctou, mám hluboké pochopení k životní situaci ženy, která skrze bezdětného syna nemá naději na další generaci potomků. Tuto její bolest nechci ani v nejmenším znevažovat.
Jde o něco jiného: Pokud je pravda, že problémem Evropy začíná být bezdětnost, pak je kardinální otázkou, zda budeme umět na tento varovný signál reagovat rozumným způsobem, který neuzavře cesty k řešení. Uzavřenost do sebe je bludnou cestou, která nakonec vede k novým diktátorům mussoliniovského typu anebo k obdobám "mussolinizmu" a konkordátu s ním. 
"Náš svět", pokud by vůbec měl zaniknout, tak by to ve skutečnosti byl zánik vinou naší vlastní duchovní, kulturní a fyzické neschopnosti dále růst. Nakonec, sama uzavřenost do sebe je iracionální, hraničí s patologií a je opakem lidskosti. Hmatatelně o tom svědčí všemožné diktátorské režimy, které se právě vinou uzavřenosti do sebe nakonec vnitřně zhroutí, tak jako se zhroutilo nesvobodné komunistické impérium na přelomu 80. a 90. let.
Snad netřeba dodávat, že oba extrémy jsou špatné: na jedné straně totální uzavřenost na straně druhé naivně bezbřehá otevřenost bez řádu a pravidel. Reakcí na příliš rychlé otevírání bývá úzkost a strach, což se snadno promění v regres. 
 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------

2/ Význam slova evangelium (řecké sousloví eu angelion) je radostná zvěst
Nedávno jsem se v našem městě setkal s hudebníky ze čtyř světadílů: z Afriky, Ameriky, Asie a Evropy (tuším pěti evropských zemí). Lidé různého věku a postavení, renomovaní skladatelé, interpreti, hudební pedagogové a několik jejich studentů. V rámci programu zahájení výstavy výtvarného umění zahráli společně, ve vzájemné souhře, několik krásných a zajímavých kompozic v žánru současné vážné hudby. Skvělý zážitek.
A tak mě přitom všem napadlo, že různost kultur a národů a jejich vzájemné mírumilovné setkávání je bytostně křesťanskou hodnotou. Tedy, aspoň za podmínky, že jako křesťané opravdově a prakticky (ne jenom jaksi teoreticky a ve vágních myšlenkových pochodech) věříme radostné zprávě Nového Zákona. A za podmínky, že chápeme, co je podstatou křesťanského univerzalizmu.
Dnes je svátek soluňských bratří, Cyrila a Metoděje, jejichž doba byla také pohnutá (i když určitě jinak než dnes). Jejich příběh ukazuje, že i tehdejší Evropa byla setkáním a vzájemným potýkáním různých národů a kultur. Ze dvou bratří pak zejména Cyril (Konstantin) byl mimořádným vzdělancem a brilantním lingvistou, který své schopnosti využíval právě v zájmu přemostění mezi kulturními okruhy tehdejší doby.
Vzájemné setkávání národů a kultur je v plném souladu s texty Nového zákona. Je především výrazně lidskou (a zároveň i křesťanskou) hodnotou. Navíc hodnotou slavnostní, krásnou a radostnou jako to společné muzicírování lidí ze čtyř světadílů, které by nebylo možné bez existence svobodného, otevřeného světa.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
3/ Znám spoustu mladých lidí, kteří výzvy dnešního světa přijali s odvahou a často i velkou radostí (pozor, nic není jen taková idylka, vždy musíte mít kuráž vykročit do neznáma a nikdy nemáte nic předem jisté). Znám nezřídka i jejich osobní příběhy. Studují v zahraničí a ve velké většině jsou také schopní najít si v něm uplatnění. Mnozí tam pracují, našli si životní partnery, založili rodinu, mají děti. Milují svobodný svět, pohybují se v něm rádi, zvládají to... Mnozí z nich se také vracejí domů a začínají přemýšlet, jak by mohli přispět ke změně stavu naší společnosti.
Závěrem jen potvrdím, že osobně také miluji tento svět otevřených možností, podobně jako oni. Svobodný, otevřený svět je jejich budoucností. A skutečně nemá jinou rozumnou a žitelnou alternativu.

........

........