Mezi minulostí, přítomností a budoucností

Černá kniha komunizmu uvádí až sto milionů lidských obětí. Odhady jsou obtížné. Vzájemně se liší hlavně proto, že země, které se provinily nejvíce (počty jejichž obětí jsou v desítkách milionů), své viny zapírají. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

https://kultura.zpravy.idnes.cz/cerna-kniha-komunismu-se-podoba-obzalovacimu-spisu-fxl-/literatura.aspx?c=990308_195834_literatura_ond

Zde to všechno ani rozepisovat nelze. Všechny ty děsivé věci jsou beztak dost známé a informace o nich jsou (zatím) stále dostupné.
Přes veškeré utajování, neotevírání archivů a dokonce jejich likvidaci, mrtví promlouvají. Na Sibiři je rozeseté množství masových hrobů. Občas se stane, že když se někde začne kopat kvůli záměru nové výstavby, bagristé narazí na masový hrob a utečou. Nikdo je nedonutí vrátit se tam a pokračovat v práci. Lidé považují taková místa za prokletá a nechtějí na nich žít. 
Chtěl bych však zmínit jeden konkrétní aspekt, jednu zrůdnost, tolik typickou pro komunistické režimy. Komunizmus si vytváří tzv. "vnitřní nepřátele" ze svých vlastních lidí. (Vyhledávat a potírat "vnitřního nepřítele", bylo jednou z hlavních náplní činnosti organizace Čeka, již založil už Lenin). Komunistický režim týrá, vězní, ponižuje a vraždí vlastní lidi. Absolutně nejmarkantnější v tom asi byla Pol-Potova hrůzovláda v Kambodži, přesto však jsou v celkových počtech největšími masovými vrahy zatímní lidské historie Stalin a Mao. Jasně, dlužno dodat, že se mezi ně vklínil Hitler a německý nacizmus, který, pokud by měl "více času", tak by jistě ve svých zrůdnostech trumfnul všechny. (NAŠTĚSTÍ SE TAK NESTALO!) Jenomže němečtí nacisté se v jedné věci velmi silně odlišovali od komunistů: němečtí nacisté totiž nemasakrovali ve velkém příslušníky svého vlastního národa.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Masakry ducha
Jedním z řady zvláště smutných komunistických zločinů u nás, v poválečném Československu, bylo vyrvání celé skupiny lidí ze společnosti tím, jak s nimi bylo zacházeno.) Režim se snažil vymazat vzpomínku na hrdiny západního odboje, perzekvoval je a ponižoval, zavíral do vězení, týral při výsleších, nutil mučením k doznání smyšlených, podvržených zločinů, zavíral je do lágrů na otrockou práci. A pokud nebyli popraveni nebo nezahynuli v důsledku krutého zacházení, tak je státní moc i po propuštění vystavovala buzeraci, tahala je po výsleších a co do vědomí společnosti o nich je ponechala odstrčené, v zapomnění. 
Příslušníci československého protinacistického odboje v sobě ztělesňovali skutečnou hrdost národa a byli jeho morální elitou: Byli těmi, kdo se nevzdali, rozhodli se pro aktivní odpor a svým odbojem se zasloužili o anulování mnichovského diktátu.
Likvidace těch, kdo ztělesňovali hrdost národa, prozrazuje, že komunistický režim je svojí podstatou otrokářský. Chce vládnout lidem a celým národům jako rozdrceným, sraženým do bláta, zbaveným cti a hrdosti. Komunizmus provázela genocida lidí odvážných, čestných a nadaných schopností postavit se na odpor. Proto museli být váleční hrdinové vyrváni ze společnosti i s kořeny a proto komunistický režim u nás cíleně živil nálady poraženectví. To je jádro komunistické propagandy, (které se i dnes podloudně vrací): Prý jsme se neměli bránit nacistům po Mnichovu, naši parašutisté prý neměli provést atentát na Heydricha... A ještě připomenu, že ani příslušníci Svobodovy armády vůbec neměli na růžích ustláno. Například československá paradesantní brigáda byla úmyslně poslána na masakr při dukelské operaci, špatně vyzbrojená a bez dělostřelecké podpory proti dobře připraveným nacistickým opevněním!.     

https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/za-republiku-cedili-krev-a-presto-ziji-leckdy-v-zapomneni-v/r~a0eaf470c08811e7a12e0025900fea04/

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------

"A to je dnes večer všechno, milé děti": Jednou provždy konec pohádky o údajně humanistickém zřízení, které údajně dělalo vše pro lid a ve jménu lidu.
......

...................................................................................................................
Dovětek "hluboko pod čarou" - Rád znovu připomenu, že o bolestné minulosti nepíšu kvůli samoúčelnému vrtání se v ní. Mé texty jsou reakcí na současné nálady prapodivně nevědomého, naivního vzpomínání na dobu komunizmu jako na cosi idylického a málem vysněného. A jsou reakcí na ty, kdo úmyslně zamlžují a zlehčují zlo z komunistické minulosti, čímž brání racionálnímu vyrovnání se s ní. Nedoléčené rány se nezbavíte předstíráním, že žádná není a nikdy nebyla. Zaděláváte si tím na zánětlivé recidivy ohrožující váš život. A nelze zločiny komunizmu obrazně řečeno "zamést pod koberec a vzápětí tančit na zbytcích po kanibalské hostině" jakoby se nic nestalo.
Naproti tomu, minulost přijatá a dostatečně racionálně zpracovaná se stává součástí kulturního vědomí, které vás i vaše děti bude dlouho doprovázet a v dobrém držet pevně na nohou. Nezbytně k tomu patří i vzpomínání s velkou úctou na ty, kdo platili vlastními životy (prosím, otevřete výše uvedený odkaz nebo klikněte zde) Takový proces přijetí minulosti a jejího začlenění do vědomí se potom může připojit k obsahům příběhu o vyjití izraelského lidu z egyptského otroctví. To vyprávění je stále součástí naší kultury, našich civilizačních a duchovních kořenů. Což vůbec není náhoda, má to hluboký smysl platný už po několik tisíciletí.

.......