Máme snad pořád a dokola demonstrovat před německou ambasádou?

Takový nesmysl se u nás objevuje. Že prý, když vzpomínáme na okupaci Československa ze srpna 1968, měli bychom také chodit demonstrovat před německou ambasádu na protest proti jejich okupaci z roku 1939.

........................................................................................................................................

Poznámka ohledně neustálých narážek na naše vztahy s Německem.
Demokratický německý stát není nástupnickým státem nacistického Německa. Je jeho naprostým opakem, budovaným na diametrálně odlišných základech. A přesto byl z mnoha důvodů usmiřovací proces dlouhý. Měl své významné etapy už v době železné opony. Například podpis smlouvy o vzájemných vztazích mezi ČSSR a SRN v roce 1973. (Smlouva vstoupila v platnost v r. 1974)
Proces urovnání vztahů pokračoval i po roce 1989. Máme smlouvu z roku 1992 a česko německou deklaraci z roku 1997. Byl založen Fond budoucnosti, který už oslavil dvacetiletí svého působení. Fond budoucnosti má širší záběr, např. podporu kulturních akcí, výměnné vzdělávací akce pro mladé lidi, atd.
Ale dodnes nemáme žádnou česko-ruskou smlouvu, která by pojmenovala materiální a morální škody, napáchané u nás okupací a dlouholetým pobytem vojsk. Nemáme smlouvu, která by důstojným způsobem tuto minulost urovnala. Také neexistuje žádný analogický "fond budoucnosti", do nějž by Rusko vložilo aspoň nějaké finanční prostředky na odstraňování škod. Sovětská okupace našeho území trvala podstatně déle, než okupace nacistická. Škody na budovách, na kulturních památkách a na životním prostředí se odhaduji na desítky miliard korun. Česká vláda aspoň prosadila zákon o odškodnění obětí okupace z roku 1968, ale byla to výhradně věc naší strany, absolutně mi není známo, že by se k odškodnění hlásilo Rusko, natož aby vznikla nějaká mezinárodní smlouva. 

Stále existuje a nebyl překonán zásadní rozdíl mezi našimi kultivovanými a urovnanými vztahy s Německem na jedné straně, a na straně druhé dosud malinko nevyzpytatelnými, rizikovými a ne zcela urovnanými vztahy s Ruskem.
Nechci to psát jen jako nějaké negativní konstatování, mnohem spíše jako možný program a cíl. Aby se morální a materiální škody způsobené invazí z r. 1968 a následnou dlouholetou okupací jednou provždy urovnaly. Abychom nakonec došli k usmíření.
Jistě, vůle k takovému jednání asi ještě musí dozrát a nějakou dobu to může trvat, ale smluvní urovnání, či aspoň vzájemná deklarace na nejvyšší mezistátní úrovni, která věci pojmenuje a kultivovaným způsobem uzavře, bude rozhodně potřebná. Když to šlo s Německem, proč by to nemělo jít s Ruskem?

.......

.......