''Komunisté terorizují občanstvo a Gottwald lže''

Za první republiky vykřikoval Klement Gottwald v parlamentu: "Zakroutíme vám krkem!" V polovině 30. let mu hrozilo trestní stíhání, zkuste však uhodnout, do které země utekl, kde se ukrýval s mnoha dalšími kumpány...

Titulkem blogu reaguji na článek "Komunisté terorizují občanstvo a Gottwald lže",  který je založený na citacích z dobového tisku.
Zaujal mě také pohled Petra Pitharta, který se věnuje roli prezidenta Beneše a dobovým souvislostem. Pithart reflektuje dění jak pod úhlem dnešního bádání, tak pohledem pamětníka, i když byl tehdy v dětském věku. Atmosféra doby je v jeho osobních vzpomínkách zachycená silně...
Obsah obou zmíněných článků se vzájemně doplňuje. Vystupuje z nich obraz o terorizování a nevybíravém nátlaku komunistů. Společnost nebyla schopná se takovému náporu bránit. Vzdorovat nedokázal ani prezident Beneš. Vím, že paralely mohou být ošidné, ale vzpomněl jsem si na příběh, jak se ve třicátých letech snažil prezident Hindenburg (stárnoucí muž s ubývajícími silami) zabránit Hitlerovi v nástupu k moci. A jak na to reagovali nacisté, jak stupňovali násilí a teror, než zlomili odpor a chopili se vlády. 

Třetí zmínkou je kniha "Tyranie", která se zabývá zvláštními projevy chování obyvatel země v době, kdy nastupuje k moci totalitní režim. Autor knihy, Timothy Snyder ukazuje ve formě lekcí z historie, jak lidé s předstihem mění své postoje podle vlastních představ o tom, co se od nich takzvaně "bude vyžadovat". Jak jsou sami iniciativní, jak svým smýšlením a jednáním vycházejí nastupujícímu režimu vstříc. Žádný zločinný systém by se nemohl chopit moci bez té zvláštní "vstřícnosti", kdyby se nemohl opřít o narůstající masovost potenciálně zločinného (později už fakticky zločinného) chování lidí. Tyranie je neuskutečnitelná bez zástupu "ochotných", připravených páchat jakákoliv zvěrstva.
Uchvácení moci komunisty v roce 1948 mělo předstíranou fasádu "demokratických a ústavních postupů". Skutečnost byla protiústavní, k rekonstrukci vlády nemělo vůbec dojít. Podle ústavy měla být vláda rozpuštěna a měly být vypsány předčasné volby.
Lze ovšem odhadnout, jaká atmosféra by ovládla Československo po rozpuštění vlády a v přípravě na předčasné volby. Komunisté přeci už měli své akční výbory a vyzbrojené milice, měli personálně ovládnuté silové rezorty, atd. Když před únorem 1948 terorizovali společnost, přepadali sekretariáty demokratických stran, unášeli a věznili lidi, tak by v tom jen pokračovali a konce by velmi pravděpodobně byly stejné. Dalším varovným jevem, o němž T. Snyder mluví, je netečnost lidí. Mlčenlivé přihlížení. A to je připomínka velice dnešní. Pokud jen odtažitě sledujeme dění aniž bychom cokoliv udělali, může brzy nastat zlomový moment, kdy už nebude možné udělat nic.

Komunisté po únorovém puči definitivně zlikvidovali zbytky svobodné společnosti. Mnoha svobodymilovným lidem zakroutili krkem doslova. Přesně podle Gottwaldových vyhrůžek.
____________________________________________________________________
Určitě nestačí jenom tu dobu popsat. Pojmenovat, co se tehdy stalo. Také nestačí proklamace, že návrat žádné totality nechceme. Nejde jen o to, že nechceme žít v kleci, byť by byla stokrát pozlacená. Existuje nekonečné množství důvodů proč žít ve svobodě. O nich je třeba se bavit. Ale pozor na zevnitř otrávené, smrtonosné marxistické definice o poznané nutnosti! Protože ve chvíli, kdy se stane "poznanou nutností" likvidace některé skupiny spoluobčanů, může to vést ukrutnou zkratkou ke "svobodě" masového vraždění. Přesně tak, jak to předváděly všechny známé totalitní režimy.
Člověk je všemi svými danostmi určen k životu ve svobodě. Svoboda je zázrak. Nelze ji pochopit ani docenit bez absolutních měřítek. Definice možná nebudou stačit, lépe by bylo mluvit v metaforách. Snad napoví obraz ze svědectví ženy, která v mladém věku zažila jednu z nejstrašnějších forem nesvobody - nacistický koncentrák. Cituji volně, po paměti:
"Po celonoční jízdě vlakem v zimě a mrazu jsme kdesi na chvilku zastavili. Za svítání jsem škvírou mezi prkny dobytčáku zahlédla remízek, pár stromů s jemným sněhovým popraškem a za nimi náznak červánků. Řekla jsem si: Jestli je na světě taková krása, musím přežít". 

..................................................................................................................................................