Kéžby nám Pámbu to vlastenčení laskavě z huby vyraziti ráčil

Krásná slova jako vlast, vlastenectví, domovina, rodný kraj nebo země našich otců... Kolikrát už byla v historii zneužita...

"Vlast! Jaké to sladké jméno, ústy lásky vysloveno.
To svaté slovíčko vlast, heslo mé a má je slast." (citace z písňového textu Václava Hanky) 

.......................................................................................................

(Poznámky k obsahu a dosahu některých slov)

- Slovo vlast má v sobě háček. Ukrývají se za ním významy jako vláda a vlastnictví, což jsou základní pilíře moci. Potenciál mocenských manipulací spojených s okázalým užíváním slova vlast je z historie dostatečně známý.
Ale přesto všechno je vlast a láska k vlasti nádhernou, pozitivní věcí. Vlastenectví rozvíjí kulturu a vzdělanost a umožňuje žít ve vzájemné úctě se sousedy. Je zdravým povědomím o vlastní hodnotě a schopnostech, ale je zároveň i uměním skromnosti a přiměřenosti. Uměním vědět také o vlastních nedostatcích.
(Na rozdíl od nacionalizmu, který žije ze strachu a nesnášenlivosti, pěstuje mýtus o vlastní nadřazenosti a bytostně potřebuje nepřátele ke své existenci) 

- Podobně hluboký a významově silný jako "vlast" je výraz země našich otců. Patria, otčina, otěčestvije, atd. Ale to slovo je zároveň dvojsečné. Zemi otců můžete ctít, v míru užívat, budovat a rozvíjet anebo v jejím jménu válčit proti jiným. Problém je v riziku příliš maskulinního či až válečnického pochopení. Zejména od francouzské revoluce, odkdy se slovo la Patrie začalo užívat stále častěji. Když vás vaše "otčina" žene do dobyvačných válek, je to průšvih.
Naštěstí najdeme, například v angličtině vedle Fatherlandu i Motherland. Páchat výbojné války a napadat sousedy ve jménu své "mateřské země" by skoro ani nešlo, fakt to zní nepatřičně.

- Příjemně zní slovo domovina spontánně vzbuzující pocit míru a bezpečí. Německé slovo die Heimat mi zůstává silně v paměti díky osobnímu zážitku. Kdysi v 90. letech jsem po nepříznivé shodě okolností uvízl v nemocnici v menším rakouském městě. Pacienty tam pravidelně navštěvoval stařičký kněz. Někdo mu možná řekl, o tom "osamělém cizinci, který u nich přistál", a tak se u mne zastavil. Bylo to krátce po hospitalizaci, nemohl jsem ani vstát z postele a zatím jsem netušil., co bude dál. Ten kněz si se mnou vlídně popovídal a v paměti mi utkvělo, s jakou laskavostí několikrát vyslovil "Heimat". Bylo to v podstatě jednoduché přání opakované v různých podobách, abych se brzy uzdravil a mohl se vrátit do své domoviny. Vždy poznáte, kdy na vás někdo promluví chladně a formálně a kdy je v tom vroucnost a lidská účast.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slovo je dobrý, užitečný nástroj, jde jen o to, s jakým úmyslem a vnitřním postojem je používáte.
I velké posvátné pojmy lze srazit do bláta. Je to v něčem podobné jako s dávným řeckým výrazem demagógós. V Aténách za krále Perikla to byl čestný titul  pro člověka, jemuž byl svěřen úkol vést lid. Do té doby, než se objevil vychytralý cynik a obratný manipulativní řečník, který to původně vznešené pojmenování jednou provždy pošpinil.
Když se tedy dnes lidé hodně temní a nebezpeční ohánějí tím, že jsou "vlastenci", nelze nevidět riziko. Klidně jim to prochází a oni sami tomu snad i věří. Jako bychom všichni přestali vnímat váhu a význam slov. Jako bychom zapomněli na to, co tu už bylo a zůstává varováním. Nelze zapomenout, jak například nacisté zhanobili slovo Vaterland a mnohá další.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zajímavý, někdy půvabně úsměvný a určitě hodný prostudování je "Českoslovanský zpěvník: hojná sbírka písní vlasteneckých, milostných, žertovných i některých zpěvoherních"
Citace na úvod textu rovněž pocházejí odtamtud. 
Výrok v názvu blogu pochází od Msgr. Šrámka, předválečného lidoveckého politika

.......

......