Je suis Mamoudou Gassama. Anebo jinak: jsem člověk

Reaguji na článek pana Jiřího Turnera, ocituji aspoň větu (která je o mladíkovi z Mali): "Třeba má jiné představy o bohu, ale jestli ho vedou k tomu, co právě učinil, budiž jeho bohu chvála." (více dole, v Souvisejících odkazech)

Každý normální člověk ví, že udělat něco takového jako Mamoudou Gassama je věc hodná vděku, obdivu a chvály. Když bude vaše dítě zachráněno při ohrožení života, nebudete se ptát na národnost či původ zachránce. V naší euroamerické civilizaci je - v souladu s mnohokrát skloňovanými "křesťanskými hodnotami" - taková záchrana života hrdinským skutkem. A je to všeobecně lidský skutek. Nasadit vlastní život pro záchranu jiného člověka (natož malého dítěte) patří k nejvyšším lidským hodnotám.

Hned mi to připomnělo příběh, jak Lassana Bathily, shodou okolnosti rovněž z Mali, zachránil v roce 2015 šest lidí během teroristického útoku na košer obchod v Paříži. Tento mladý přistěhovalec tehdy obdržel - zcela právem - čestné občanství. Je to emblematický příběh lidskosti pro třetí tisíciletí. Muslim zachraňuje židy před islamistickými teroristy.
Je to skoro jako "Boží provokace" cílená na naši zkostnatělou mysl, protože milosrdným Samaritánem je tu migrant-Afričan-muslim!
Ale jaké jsou ty "naše křesťanské hodnoty" o nichž málem kdekdo deklamuje, že je "musíme bránit"?

Ve městě, které se nyní tak přeslavně skví "Slušnými lidmi", žije jedna moje známá. Bydlí sama ve starším činžovním domě bez výtahu. Když měla zlomenou nohu, belhala se sádrou po schodech až kamsi do třetího patra, protože si musela občas něco zařídit a nakoupit. Nikdo z dlouholetých sousedů (určitě normálních, slušných lidí) si ji ani nevšiml! Ve stejném vchodu ale také bydlel lékař původem ze Sýrie se svojí rodinou. Tito přistěhovalci se jí jako jediní zeptali, zda nepotřebuje pomoc, pak jí pravidelně nosili nákupy a pomáhali až do doby, než mohla sádru sundat.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slovo "samaritán" se u nás poměrně často používá v divné, hanlivé konotaci. Téměř jako nadávka. Nebo jako zesměšnění obětavých lidí ochotných pomáhat jiným.
Skutečný smysl podobenství o milosrdném Samaritánovi se odvíjí od otázky: "Kdo je můj bližní?" Nabízí se trošičku sebestředná, i když také správná odpověď, že můj bližní je ten, kdo mi pomůže, když jsem v nesnázích. Ale odpověď na konci příběhu zní jinak: "Jdi a konej také tak!" Což v souvislostech příběhu znamená: "Ty buď tím bližním, ty se takto chovej k lidem kolem sebe, bez ohledu na to, z jakého národa, kultury a náboženství pocházejí". 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pod čarou 

Podobenství o milosrdném Samaritánovi je vyprávění obsažené v novozákonním Evangeliu svatého Lukáše. Židé a Samaritáni (obyvatelé Samařska sousedícího na severu s Judeou) sebou navzájem opovrhovali. Ježíš v tomto podobenství vysvětluje, kdo je bližní, kterého měli podle Tóry židé i Samaritáni milovat. 

Podle vyprávění je poutník oloupen, zbit a ponechán polomrtvý u cesty. Nejprve kolem projde kněz, pak levita, přičemž se oba zraněnému vyhnou. Nakonec kolem projde Samaritán, který zraněnému pomůže. Jinak řečeno, zraněnému člověku nepomohli ti, kdo se sami považovali za dobré a spravedlivé, ale pomohl mu opovrhovaný cizinec ze Samařska.

--------

 Odkaz na článek pana J. Turnera zde