Bezpečnostní riziko ovládnutí trhu s citlivými komoditami

I potenciální hrozba monolitního ovládnutí trhu s potravinami, energiemi a fosilními palivy se musí brát vážně. Protože svým dopadem na občany a celou zemi jde o bezpečnostní a strategické riziko.

Demokratický právní systém potřebuje mít funkční instituce a zákonné prostředky, schopnost prevence i akutních zásahů, aby uměl takové riziko eliminovat. Zdá se, že v prevenci se toho zanedbalo hodně a nyní se naléhavě ukazuje, že i tvorba zákonných prostředků byla po dlouhá léta kdesi v koutku.
 

Jde skutečně o hodně: Jde o bezpečnost naší země.

1/ Stojí opravdu za pozornost, že sektor produkce a prodeje potravin výrazně zvedl ceny už počátkem roku 2022. Ještě před vypuknutím ruské agrese proti Ukrajině. Posléze, když začala narůstat kritika zdražení, výmluvy zněly až tragikomicky, že prý oni museli zdražovat, když vypukla válka.  Pozor, to není vtip. Zdražili PŘED vypuknutím války a ne až poté.
Komodita potravin (ruku v ruce s energiemi) je strategicky citlivou věcí, která při zneužití moci prodejcem znamená mimo jiného i nárůst sociálních tenzí ve společnosti a tím pádem velké pole pro ovlivnění politické situace v zemi. Až po instrumentalizaci rozjitřených nálad extrémistickými seskupeními, tedy až po ohrožení demokratického systému. 
 
2/ Vzpomenete si na význam slova keťas? Zneužití situace, například za války či jiných dramatických okolností k primitivnímu bezohlednému obohacení bylo považováno za cosi naprosto odporného a zavrženíhodného. To nebyla žádná podnikatelská šikovnost ani náhodou.
Vysoké ceny, jaké naskočily v roce 2022, nejsou ničím ospravedlnitelné. Krátké zhoupnutí nahoru při vlně nejistoty vyvolané vypuknutím války, je do značné míry pochopitelné. Ale snaha  držet vysoké ceny stůj co stůj a zvláštní "neochota" vrátit je zpět do plus mínus normálního stavu, je jen těžko něčím omluvitelná. Flagrantní je fakt, že výše zmíněný "potravinářský sektor" vykázal za rok 2022 skokový nárůst zisku o 142%. To možná opravdu vypadá na zneužití tzv. "významné tržní síly".
Otázkou je, kdo onomu "agropotravinářskému komplexu" jeho skokový zisk financoval. Jedinou možnou odpovědí je, že to šlo z kapes lidí. 

I v obecném smyslu platí, že setrvalé nasazení neoprávněně vysokých cen životně důležitých komodit s sebou nese významná rizika. Ve hře je dlouhodobější sociální nerovnováha ve společnosti, deprivace podnikatelského prostředí a existenciální ohrožení živnostníků.
Jen abych uvedl jeden konkrétní příklad: Vysoké ceny energií mají katastrofální dopad na sklářství, zejména na do roku 2022 poměrně dobře prosperující menší sklářské hutě s krásnou, typicky českou rukodělnou výrobou.

3/ Plynu je ve světě dostatek a není absolutně žádný důvod držet jeho ceny vysoko. Zdá se tedy, že v celosvětovém měřítku trh funguje zdravě. V květnu 2023 dokonce klesla cena plynu na úrovně z roku 2021. (Na čas dokonce ještě níž.) Momentální cena za jednu MWh plynu je kolem 40 EUR. Tedy cca 960 korun. (Nebo dokonce už pod hranicí 40 EUR, když současná křivka, v prosinci 2023, setrvale klesá). Naproti tomu jsou aktuální cenové nabídky od velkých, rozhodujících dodavatelů v Česku pro občana jako koncového odběratele zhruba dvojnásobné. To je nehoráznost. Naprostá zhůvěřilost pak je, že současné cenové nabídky za MWh elektrické energie pro občana u nás jsou téměř čtyř až pětinásobná ve vztahu k ceně plynu na světových burzách. Půvabně se přitom argumentuje, že cena elektrické energie údajně MUSÍ být vysoká, jelikož její tvorba je závislá na ceně plynu. (Jde o známý mechanizmus nutnosti udržovat v pohotovosti plynové elektrárny kvůli vykrytí značně kolísavé produkce větrných a solárních elektráren a tudíž rozhodujícím faktorem je cena plynu).

4/ Dodavatel prakticky ovládající český trh s ropnými produkty, razantně zdražil v den vypuknutí ruské agrese proti Ukrajině. Mohlo by se říci: "tak fajn, podnikatelská šikovnost, žejo."  Věci se však dějí v souvislostech. Udělal to jednoduše proto, že mohl a nebylo zde konkurenční prostředí, které by zchladilo jeho elán.
Přidám ještě jedno srovnání. Česko se momentálně zdá být v Evropě smutně na špici co do růstu cen: Tempo u nás je 8%, v Německu 2% a Belgie dokonce zaznamenala mírný pokles. Stav v naší zemi je absurdní a je nejvyšší čas, aby všechny zodpovědné instituce začaly konat. 

Závěrem:  Samotný fakt ovládnutí trhu a možnosti diktovat ceny, to je z podstaty věci náběh na určitý druh totality. Podobně jako politická diktatura, i tato, svého druhu "ekonomická diktatura"  je zhoubná a sama se může dokonce překlopit, dříve či později i do despocie politické. Stačí se podívat, jaká "seskupení" se nedaleko od nás dostávají k moci. 
Demokratický stát musí mít k dispozici nástroje, jak podobná rizika držet na uzdě.
Zodpovědnost institucí, jako je např. antimonopolní úřad, je mnohem větší, než se zdá. Bezradnost a nečinnost by mohla být fatální pro nás všechny, pro celou naši zemi.

........................................................................................
Aby nevznikl omyl: ani náhodou neházím kompletně vinu na současnou vládu, protože celý ten "dnes v Česku pohádkově fungující systém" se cílevědomě budoval dlouhé roky předem, aby se jeho zuby ukázaly později: v krizi, za války, atd. Některé slabiny se možná nedají úplně předvídat a odhalí se až v zátěžové situaci. A poradit si s takovou šlamastykou zákonnými demokratickými prostředky, to nelze udělat bleskově. Žádá si to mnohé věci systémově opravit. 
 

 
...

...