Ono je to tak: Lenin ve skutečnosti nebyl Lenin, ale Uljanov, Trocký nebyl Trocký, ale Bronštejn, Stalin nebyl Stalin, ale Džugašvili. Velká říjnová socialistická revoluce ve skutečnosti proběhla v listopadu. Signálem k jejímu vypuknutí byl výstřel z Aurory, která ve skutečnosti nevystřelila. Domluvený výstřel z pevnosti Kronštadt sice prý opravdu zazněl, ale ve všeobecné vřavě ho revolucionáři neslyšeli.

Zkrátka: "Milé děti, takhle to v té říši funguje dodnes"

Udělala bych víc rozesmátého smajlíka, ale nevím proč mi tady nejdou udělat. Tak si představte, že se směju víc

Tyto metody od sovětských soudruhů ochotně převzali i čeští soudruzi. A ono stačí připomenout i epigram Karla Havlíčka Borovského "Tak to chodí na tom světě, každou chvíli jinák, dneska ctí tě za svatýho, zejtra budeš sviňák!"“

r

Přesně tak.

A níže v diskusi jsem zmínil příběh Borise Pasternaka, jehož sovětští soudruzi vášnivě nenáviděli, byl pro ně zrádce a zaprodanec Západu. Ale báli se na něj zaútočit přímo, protože byl ve světě slavný a měl Nobelovu cenu. A tak útočili zákeřně na jeho nejbližší. Jeho velkou životní lásku, Olgu Ivinskou uvěznili dvakrát. Poprvé kvůli tomu, aby Pasternaka vydírali, aby ho přiměli přestat psát, podruhé z čiré msty až po jeho úmrtí, tehdy však i s jejich společnou dcerou

Hezoučká sumarizace lidského ruského odpadu.

Práskači a zrádci.

Nezdolná energie pohánějící kolo dějin vstříc světlým zítřkům...

Jasnozřivě byli odhalení i mnozí z československých komunistů, kteří se ve své naivitě přestěhovali od Stalinovy říše, aby tam obětavě a s nadšením budovali nový svět.

Trefně napsané. Díky.

Zkrátka to tak je: Kdo nejpřičinlivěji odhaluje zrádce a škůdce, ten to s dobrem lidstva myslí nejupřímněji

Hluboce se omlouvám všem zvláště horlivým sovětským soudruhům za to, že není v mých silách je vyjmenovat pokud možno všechny (i když by se to u nich většinou opakovalo na jedno brdo. Bděle odhalovat zrádce a nepřátele a sami pak být jako škůdci a zrádci odhaleni. Furt dokola.

Ale přeci je ještě jeden, který si zmínku určitě "zaslouží": soudruh Dzeržinský, který proslul například budováním systému Gulagu. Dlouho si své moci neužil a zemřel docela příznačně v r. 1926, krátce po fanaticky plamenné řeči namířené proti soudruhům Zinověvovi, Trockému a Kameněvovi.

Jak trefně zhodnotili na Radiu Tirana - zahnívající a rozkládající se sovětský sociálimperializmus.

Podobně i Rádio Jerevan, které čelilo komunistickému lhaní a absurdistánu bezvadným humorem.

Soudruzi však uměli tragikomickou frašku rozpoutat i sami, viz slavný Jakešův projev na Červeném Hrádku, anebo návštěva sovětského vědce, akademika Moskalenka, který v naší televizi perlil o tom, že oni ve vědeckém ústavu v Leninských Gorkách rozdojili kozla. A ještě mu při tom prášení fanaticky svítily oči štěstím.

Zasloužená karma

Dík

Dokonalé shrnutí

Ono se to všechno ani nedá shrnout, protože těch tragických příběhů bylo téměř nekonečné množství. Chruščov měl spisovatele Borise Pasternaka za zrádce, nenáviděl ho a prahnul po pomstě. Ale měl strach zaútočit přímo na něj veřejně, protože byl slavný po celém světě a byl nositelem Nobelovy ceny za román Doktor Živago. Chvíle pro pomstu nastala v roce 1960. Nedlouho po Pasternakově úmrtí byla zatčena a poslána do gulagu jeho velká životní láska Olga Ivinská i s jejich společnou dcerou. (Olga Ivinská byla pro Pasternaka inspirací při psaní knihy Doktor Živago.)

Velmi dobře napsáno! Komunismus byl krvavý omyl dějin 20.století a rusko je země, kde se programově a systémově lže. V bibli najdete, kdože je otec lži...

Diktatura je stále ,,jenom" diktaturou, atˇ se ohání jakoukoli ideologií

Reicin a Slánský. Následně označeni za oběti tzv. kultu, a rehabilitováni. Pochopitelně opět kom