''Bez pravdy není svoboda a bez svobody není pravda. A bez obojího není život k žití''

Výrokem Václava Bendy uvádím poznámky o médiích veřejné služby ve vztahu vůči lživé propagandě, která vždy z principu útočí právě na ně.  

Jak je na tom ta naše krásná česká údajně ''Lügenpresse''?

Nejskutečněji nejsprávnějšího "vlastence" poznáte velmi snadno podle frekvence, s níž používá slovní spojení "prolhaná média". Či ještě krásněji a šťavnatěji: "prolhaná veřejnoprávní média". Zkrátka čím častější útoky na ně, tím větší "vlastenec". 

Zloděj křičí chyťte zloděje. Ke své škodě si podobní "vlastenci" ani neuvědomují, že jejich výkřiky jsou temnou ozvěnou dění v Německu třicátých let, kdy se právě útoky na demokratická média a výkřiky o "Lügenpresse" staly součástí štvavé nacistické propagandy. Anebo si to naopak až příliš dobře uvědomují. Lež potřebuje k získání monopolu jediné: útočit na seriozní média a diskreditovat je.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kdo pochopí sílu nových sdělovacích prostředků a umí ji využít, ten z toho nejvíce profituje (platilo v různých dobách a platí i dnes)
Kdysi se říkalo, že "papír unese všechno". Dnes to tím více platí pro elektronické informační sítě. Je to nový fenomén valící se jako široká řeka. Proto se domnívám, že společnost si časem bude muset najít - a najde si - potřebný vzorec zásad a mantinelů, jak s elektronickými médii zacházet. Každý nový prostředek přináší netušené možnosti a zároveň, jako důsledek, i velké společenské změny. Ovládání písma bylo od starověku až po středověk nepochybně prostředkem poznání a vzdělávání. A zároveň také moci. Moci nejenom v negativním smyslu, ale také v pozitivním, v pojetí vládnutí jako služby a výkonu správy nad veřejnými věcmi. Vynález knihtisku způsobil v evropské společnosti velký převrat. (např. demokratizace vzdělání, duchovního bádání a náboženského života, což mimo jiné napomohlo také reformaci). 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ohledně využití tisku k propagandě uvedu příklad napoleonské armády, která při svém tažení do Ruska šířila letáky hlásající příchod svobody pro ruský lid. Mimochodem Napoleon bývá označován za génia propagandy. Propagandistický boj vedený prostřednictvím tištěných karikatur, plakátů a letáků je dobře známý přinejmenším od francouzské revoluce a od napoleonských válek (atd.). Soudím, že věc může být ještě starší, i když asi hlavním obdobím tohoto kouzelného média bude devatenácté a dvacáté století. Nedávno jsem někde narazil na zajímavou studii o karikaturách Napoleona tištěných a šířených Angličany. Zde aspoň jeden z možných odkazůKdyž se objevil fenomén novin, brzy následoval i bulvár. A tak se postupně utvořilo rozčlenění na seriozní tisk a "pokleslý" Zajímavé na tom je, že se i společnost určitým způsobem rozdělila na konzumenty toho či onoho žánru. Což je vidět dodnes na vztahu lidí k tisku, televizním stanicím a elektronickým médiím.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Moc rozhlasu a filmu jako nástrojů propagandy si velice dobře uvědomili nacisté a zdá se, že v tom měli zpočátku velký náskok před ostatním světem. Je možné, že právě rozhlas a propagandistické filmy byly rozhodující při ovládnutí mysli lidí v Německu. (A možná také proto Hitler strašlivě zuřil, když jej Chaplin tak geniálně parodoval ve filmu Diktátor) 

Británie a USA reagovaly brzy a právě tyto země velice systematicky pracovaly s rozhlasem a filmem při informování obyvatel svých zemí a vyvracení propagandistických lží. Rozhlasové projevy čelných politiků (především Churchilla) sehrály v Británii významnou roli v upevnění odhodlanosti lidí při obraně země. Využití filmu k posílení morálky amerických vojáků za druhé světové války je až učebnicové. Určitě však ani Stalin, potažmo Sovětský svaz v ničem nezaostal. Média byla pro všechny bojující strany přímou součástí války a jednou z významných "zbraní".

Vyplývá z toho jedna podstatná věc: Při ohrožení (včetně ohrožení hybridni válkou) je nesmírně důležitá role státu při obraně proti náporu propagandistických lží. Stát musí bránit a podporovat nezávislou činnost veřejnoprávních médií. Země, která se nebrání, nevyvrací nepřátelské propagandistické lži a nestaví jim hráz, se ocitá ve velkém ohrožení.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Při zdravém fungování demokratického systému stát garantuje svobodnou, co nejvíce nezávislou činnost médií veřejné služby. Odkaz k nedávné konferenci Truth and Power (Pravda a moc) zde.
Vím, je to ideál, reálný stav není nikdy stoprocentní. Vždy to závisí od lidí: nikdo není neomylný a každý může selhat. Tím více je potřebné mít vytyčený pevný základní ideál a profesní zásady. 
Jako občané - pokud nám opravdu záleží na pokračující dobré úrovni a reputaci veřejnoprávních médií - určitě nemůžeme nechat věci běžet samospádem, bez dostatečné pozornosti a všímavosti. Některé příklady by mohly být varovné, jako třeba odchody redaktorů veřejnoprávní televize a rozhlasu na Slovensku a známé "šumy" v Českém rozhlasu na počátku letošního roku. Nicméně, například Radiožurnál si udržuje vysokou sledovanost (mírně pod 800.000 posluchačů) a vysokou kvalitativní úroveň má internetové vysílání Českého rozhlasu.

Veřejnoprávní média jsou zárukou svobody projevu

.......

.......