Ať žije Týden mozku

Na počest chvályhodné akce (Týden mozku na AV ČR, 13. - 17. března 2017) bych rád věnoval pozornost dvěma záhadným, zcela neproniknutelným světům - mozkové činnosti politiků a mozkové činnosti občana coby voliče.

A/ Zázračné schopnosti politiků
Podle teorie pana Dawkinse (aplikované na veřejnou sféru) ovládá činnost politiků tzv. sobecký gen. Díky Bohu, že dal světu takové osvícené ateisty jako je Richard Dawkins! Teorie sobeckého genu je natolik geniální, že i kdyby nebyla pravdivá, museli bychom si nějakou podobnou vymyslet. Jinak bychom vůbec neměli šanci pochopit řadu zcela mysteriózních projevů chování. Zkrátka politici se neřídí svým vlastním mozkem, jsou ovládáni sobeckým genem, který je vodí jako na provázku. Příkladem nad jiné by mohli být určití naši náčelníci, kteří se v době přebývání na vrcholu pyramidy nakrásně rozvedli, aby si vzápětí mohli vzít za ženu nějakou daleko jinačejší lásku vyvolenou.
Vedle co nejpříhodnější sebereprodukce je další touhou sobeckého genu mít se mezitím jako čuník v žitě. Proto má politik v zásadě jen dvě starosti, které ho ovšem zaměstnávají natolik, že na svědomitou správu veřejných věcí mu nezbývá ani špetka energie. Jinak řečeno, vládnout ve prospěch země a jejích občanů je pouhý vedlejšák, jemuž se věnujeme, když zbyde trochu sil a času. Jen si představte ta muka a to vytížení, když musíte od rána do večera dohlížet na funkčnost systému, který vám díky funkci hezky snáší zlatá vejce. Hlavně, jak věc průběžně "ošetřovat", aby na to nikdo nepřišel. A přitom být neustále ve střehu, aby chlebodárce nebyl ve svém jemnocitu čímkoliv zraněn. Natož, aby byl citýrován někým z koaličních partnerů, či nedejbůh kýmsi z novinářských a občanských "dobroserů"!
No a pak, vždy až ve druhé řadě, se od křišťálově nezištného sponzora musí pár drobných dostat do stranické pokladny, aby bylo na volební kampaň. Fakt se moc divím, že politiku dělají muži. Čím všechny ty protichůdné zájmy zvládnou, když o mužském mozku je známo, že multitasking mu vůbec nejde.
Jak je na tom politik s pravdou. V Německu prý působí člověk jménem Pravda, který si docela slušně vydělává šířením lživých zpráv. To je málem dokonalý prototyp politika, který se rovněž velmi slušně živí vyprávěním "poněkud jiných verzí". Nutno dodat, že v politice existují i pánové jménem Lež, kteří o sobě tvrdí, že "vždy říkají lidem pravdu do očí".
Počtářské dovednosti. Politikovi stačí vědět, že to či ono dobře sype, ale VŮBEC nemusí umět dopočítat se, jak a kde nějaké ty peníze vzal, měl či neměl, natož v lejstrech uvedl či neuvedl. Že se takových trapných zbytečností nedopočítá ani ministr financí? To přeci není nic vážného, jen taková rozverná epizodka!
Koalice vždy perlí na vrcholové úrovni. Po tři roky vládnutí téměř idylka. Všichni si usilovně hlídají svá výsostně privátní teritoria: Jak to zase a znovu zařídit, aby se šikovně nekonal tendr na výběr mýtného na dálnici. Jak vtipně přeskupit protikorupční útvary, aby drze nešťáraly tam, kde nemají. Jak odhlasovat zákon o povinném zveřejňování smluv tak elegantně, aby byl bezzubý právě u těch, o koho jde nejvíce. Jak v ovzduší vánoční velkodušnosti v prosinci potichu novelizovat zákon o trestné odpovědnosti právnických osob tak líbezně, aby zůstal neškodný. Anebo jak si nechat napsat zákon o poskytování služeb v telekomunikacích přímo operátory, o jejichž zájmy asi jde především, že ano... A pak poučovat občany, že "roaming je elitářskou záležitostí". Holenkové, když chcete volat levně, emigrujte do Polska!
Když se přiblíží volby, nastává prozření. Mozek se probudí z tříleté letargie a zčistajasna objeví, že koaliční partner je gauner všech gaunerů. Stáňa a Vláďa se divoce rozkoalují, bratr nezná bratra. Geniálnímu mozku politika je nad slunce jasnější, že volby vyhraje jedině tím, že svého koaličního partnera ugriluje a potopí dříve, než by stačil býti zase zvolen. Zároveň se musí politik podobat tisícirukému indickému božstvu, aby stačil držet pod krkem všechny potenciální konkurenty z řad vlastní strany. S náčelníky opozice se koaličník trápit nemusí. Ti momentálně nejsou ve vlivných funkcích, pročež také nejsou "u lizu", nemají dost peněz na kampaň, atd.
Volby nevyhrajete tím, že máte za sebou aspoň hypoteticky léta dobré vlády a že představíte dobrou, uskutečnitelnou vizi, co dál. Vždyť jistý krabicový politolog už dávno odhalil s hlubinnou moudrostí, že "vize je levičácká zrůdnost". Ano, milí přátelé, mít představu o tom, co konkrétně je třeba udělat zítra a jak se na to připravit, není ničím jiným než dacanskou ohavností! S něčím takovým voliče neobtěžujte...
Světodějinná role opozice. Všechno, co dělá koalice, je špatnost nad špatnost. I kdyby něco omylem bylo dobře, musí to být špatně.
Proč by se opozice měla zabývat formulací nových myšlenek, přípravou nových, myšlenkově a morálně silných osobností, či dokonce sepisováním pozitivního programu? Kdo by se s tím dřel a k čemu by to asi tak bylo? MY jsme zkrátka krabice a voliči NÁS musí volit už jen proto! (Po volbách následuje uraženost, jaktože voliči sami od sebe nepochopili spásnou unikátnost krabice, a v důsledku toho ji nezvolili)
Nicméně, v opozici se pohybují i skuteční umělci. "Praví vlastenci", podle nichž je knihpalič vždy lepší knihomola. Jejich největší umění spočívá v tom, že ze zhruba pěti přistěhovalců (kteří k nám přišli za dva poslední roky) dokáží virtuálně udělat statisícové hordy, které se prohánějí naší zemi, ničí ji a ohrožují v základech. To si pište, že vystrašený volič rád, ba přímo z lásky hodí hlas tomu, kdo ho vyděsil. A že přitom ten či onen negativistický kanimůra lhal? Prosím vás, komu dnes nějaké lži vadí?
B/ Co na to volič,
Zde poslouží mírně upravený výrok prezidenta Kennedyho: "Voliči, neptej se svého politika, co udělal pro zemi a její občany. Ptej se sebe, co ty můžeš udělat pro svého politika!" Je nabíledni, že volič může pro svého politika udělat hlavně to, že mu dá svatý pokoj. A tak se volič v naší zemi nesmí politiků ptát, proč psali hrdinnou depeši do Číny. Proč vůbec s Čínou sepisovali smlouvu o "strategickém partnerství", když to žádná z koaličních stran nemá ve svém volebním programu. (Opak je pravdou -  všechny koaliční strany mají ve volebním programu strategické partnerství se zeměmi EU a NATO.) Nebo proč máme u nás pomalu nejnižší platy široko-daleko a proč se stáváme "rozvojovou zemí", kde se bezuzdně zabírá nejlepší zemědělská půda na rovinách, aby bylo kde stavět montovny a plechové boudy pro tzv. "logistiku".
Občan-volič také v žádném případě nesmí chtít od politiků, aby mluvili pravdu.
Předvádíme brutálně mocné mozkové výkony, abychom uvěřili tomu, kdo lže tak úchvatně, že i cirkusový eskamotér čtvrté kategorie by to zvládl lépe. Ovšem, proč se namáhat s chytrým lhaním, když účel splní i lži zcela debilní a průhledné.
Jako snad poslední apel uvedu několik naivně sluníčkářských rčení:
"Lež má krátké nohy" (Ale běhá, mrška, pěkně rychle)
"S poctivostí nejdál dojdeš"
"Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají"
"Vodu káže, víno pije"
"Kdo chce živnostníka bít, hůl si vždy najde"
"Komu dal Pán Bůh úřad, tomu dal i rozum". Prostě, politik to všechno udělá za vás, vy už se o nic starat nemusíte. Nejlepší je SAMOZŘEJMĚ ten, kdo pouští na občany děs a hrůzu, ale nic konkrétního neslibuje, jen ploty. Chiméry národního autizmu, výlučnosti a štěstí v izolaci. (Nebo neskonalé bezpečí v korekci pro ty, kdo zatvrzele nechtěli uvěřit)
Proto, milý voliči, cokoliv ti politik nalže, slepě mu to věř, po ničem nepátrej a na nic se neptej. Kdo ti nejkrásněji naslibuje, ten ti to také nejkrásněji splní. Jen pro svaté nebe nechtěj, aby tu krásu učinil po zvolení. On je moudrý, sám dobře ví, jak a kdy (ne)splnit. A nebuď tak rouhavě drzý, aby ses svého božstva po čtyřech letech vládnutí ptal, proč sliby nedodrželo. Raději honem uvěř novým bajkám a na staré zapomeň.

______________________________________________________________________

Dodatek pod čarou: Převažujícím žánrem textu je hořký sarkasmus, rád bych ho však aspoň na chvilku opustil.
Hluboce se omlouvám těm politikům, kteří to sobeckému genu aspoň trochu komplikují altruizmem a přesvědčením, že politika je služba zemi a jejím občanům. Politikům, kteří žijí svědomitě a s podobnou svědomitostí pečují o veřejné dobro. Možná jich není málo, ale běžný občan prakticky nemá šanci se o nich dozvědět. Bohužel se také obávám, že poctivý, dobře pracující politik téměř nikoho nezajímá a například média si nedají ani tu nejmenší námahu, aby o takových lidech a výsledcích jejich práce aspoň občas podávala zprávu. Anebo je to tak, že tito politici se jaksi nenechají vidět a slyšet, takže sám začínám jejich existenci pomalu vnímat jako jen snovou a hypotetickou. A je tam ještě jeden starý, dávno známý poznatek: Dobro, které samo na sebe hlasitě upozorňuje, je podezřelé.
Stejně hluboce se omlouvám těm spoluobčanům, kteří se o veřejně dění trvale zajímají, jsou v obraze, vědí, o co se v naší zemi doopravdy hraje a neskočí jen tak snadno na lep každému papulistovi, který se nachomýtne.