Zadluženost a exekuce – společenská epidemie Česka

Epidemie postupuje a zadluženost rodin již zachvátila čtvrtinu české populace. A vláda s tím nic nedělá IDKP – Institut pro křesťansko-demokratickou politiku zorganizoval besedu na téma Český život na dluh, 

kde odborníci prezentovali výsledky výzkumu iniciovaného Ekumenickou akademií.

Výsledky výzkumu přináší publikace Jak zůstat člověkem v síti dluhů. Zde, mimo jiné, v kapitole 7.1 Hlad uvádějí autorky otřesná fakta např. o doslovném hladovění opuštěných vdov v exekuci, které musí přežívat s tzv. kritickým minimem příjmu – tisíc Kč na měsíc!!!

Zúčastnil jsem se této besedy s očekáváním, že se bude diskutovat nejen o soukromém zadlužení obyvatelstva, ale také o jeho příčinách systémových, především makroekonomických a právních, které k tomuto chorobnému jevu vedou.

Tím se ovšem odborníci na besedě vůbec nezatěžovali, ale místo návrhů na účinné léčení příčin dluhové epidemie, vymýšleli zmírňování jejích symptomů různými „mastičkami na bolístky“. Probírali zejména nutnost vyučovat občany a malé občánky finanční gramotnosti a upravit legislativu o exekucích a o procesu osobních bankrotů. Vinu za tuto situaci vesměs přičítali dlužníkům, kteří si počínali lehkomyslně, nebo prostě neuměli se svými příjmy patřičně hospodařit a podlehli marketingovým praktikám poskytovatelů úvěrů. To sice pro mnohé platí, ale většinou byli do zadlužení hnáni ti, kteří nemají zaměstnání nebo dostatečné mzdy a nejsou schopni z minimálních mezd vyžít.    

Vystoupil jsem s námitkou, že to je také zajímavé, ale že příčina těchto problémů spočívá ve špatné makroekonomické a rozpočtové politice všech našich vlád a parlamentů, které od dob Klausových, až po chystanou vládu Babišovu (v demisi), trvale pracují s deficitními státními  rozpočty a nepřetržitě zvyšují státní zadlužení, aniž by měli jakýkoli program docílení přebytkových státních rozpočtů zlepšením ekonomické výkonnosti naší republiky – byť poměřované jen problematickým kriteriem HDP, ale spíše kritériem NEW – čistého ekonomického blahobytu (net economic welfare - viz EKONOMIE – Paul Samuelson).

To by ovšem vyžadovalo zvýšit příjmy veřejných rozpočtů, zavedením výrazně progresivních daní z příjmu fyzických i právnických osob, a opět výrazně progresivní DPH z přepychového zboží a služeb. Ze zvýšených daňových příjmů pak posílit sociální podporu nízko příjmovým skupinám, ale také zvýšit státní investice do modernizace a dostavby infrastruktury, do všech veřejných služeb, sociálního bydlení, i do státních obchodních společností, které by  oslabovaly monopolní postavení některých privátních společností a korporací.

Poukázal jsem na to, že z finanční nevzdělanosti a neodpovědného finančního hospodaření jsou obviňováni jen zadlužení občané, ale že stejně nekvalifikovaně nás občany trvale a neodpovědně  dále zadlužuje stát svojí špatnou fiskální politikou. Ačkoli na to má předimenzovaný a stále rostoucí byrokratický aparát volených i jmenovaných „erudovaných odborníků“.

Namísto toho nyní pan Babiš (soukromý podnikatel, spekulant a miliardář), spolu s ortodoxně pravicovými TOP09 a ODS a se střední vrstvou desorientované inteligence a malých podnikatelů, pochopitelně stále zarytě a populisticky, jakékoli zvyšování daní odmítá. Přesto ale nyní tento pan Babiš, před dalším pokusem o sestavení své nové vlády v nadějí na získání důvěry Sněmovny, objíždí se svojí kamarilou český venkov a populisticky slibuje obcím a krajům „hory a doly“, aniž by vysvětlil, kde na to ve svém státním rozpočtu vezme bez toho, že by náš stát dále zadlužoval !!!