Sněmovní tlučhubové maskují vládu oligarchie

Naše tzv. pluralitní zastupitelská „demokracie“ předstírá, že je režimem, ve kterém je suverénem lid republiky. Není nijakou výjimkou. Všechny vlády v „demokratickém“ světě jsou podobné. Pod názvem liberální pluralitní demokracie se skrývá oligarchická buržoasní vláda elity kapitalistů, profesionálních politiků a jim posluhující podtřídy státní a korporátní byrokracie a tzv. „svobodných“ povolání. 

Podle ústavy ČR je nejvyšší ústavní mocí poslanecká sněmovna. Je zvolena lidem v údajně svobodných volbách a v zastoupení vykonává jeho vůli – „vůli lidu“. Tak se to lidu vysvětluje a je všemi informačními, edukačními a vlivovými prostředky přesvědčován, že to je ta nejlepší možná forma demokracie, uplatňování vůle lidu a ochrany jeho zájmů. 

Obrátím se k historii buržoasní zastupitelské demokracie v 19. a 20. století, která jsou poznamenána gigantickými katastrofami imperialistických válek stále bezohlednější intenzity. Válek, které vyvolaly v evropském a posléze světovém měřítku "demokratické" vlády nejsilnějších imperialistických mocností. Tyto války si vyžádaly stovky milionů mrtvých nejen vojáků, ale stále více zejména civilních obyvatelů a zničení materiální základny jejich dobrého života. Byly vždy vyvolávány vládnoucí buržoasní oligarchií, bez souhlasu lidu a nikdy v jeho životním zájmu.

U nás dnes, po 24 létech iluzí o přednostech a výhodách „pluralitní demokracie“, jsou občané konfrontování s výsledky jejího fungování, které vedlo k rozkradení a zničení velké části národního bohatství (materiálního i intelektuálního), trvalému a nestíhanému korupčnímu rozkrádání společenského produktu a veřejných financí a k arogantnímu pohrdání politické reprezentace projevy nesouhlasu rozhodující většiny občanů s její politikou neomezené, nemorální až protizákonné vlády úzké vrstvy ekonomických a politických oligarchů. 

Dnes se objevilo světélko na konci tohoto temného tunelu režimu české „pluralitní demokracie“. Policie a prokuratura začaly konečně konat ve smyslu svých zákonných povinností a kompetencí a obvinily z nezákonností nejvyšší etáže státní moci a mafiánských struktur. V zápětí padla vláda historicky nejarogantnějšího a nejprolhanějšího premiéra České republiky Nečase. Jeho straničtí a vládní pohrobci se nyní snaží udržet svojí zkorumpovanou a neschopnou vládu bez něho, s novým premiérem ze svých řad, až do jejich nevyhnutelného pádu v příštím roce. A v té době by chtěli dokončit svojí „žeň“ vykrádání veřejných financí a obsazování výnosných „trafik“ ve státní správě a státních podnicích.

Jedním z argumentů dosavadní vlády a poslanců vládních stran pro zachování vlády a sněmovny až do řádných voleb v roce 2014, je „starost“ o dokončení asi sta nových zákonů a jejich přijetí parlamentem. Je to však, jako vždy, jen jejich vychytralý úskok. Např. návrh opravdu velmi potřebného zákona o státní službě je špatný, vyžívá se jen ve zřízení staro-nové funkce státních tajemníků na ministerstvech a nemá na přijetí parlamentem nejmenší naději. A neprojdou-li návrhy ani dalších připravených zákonů, nebude to žádná škoda. Již dnes trpí náš civilní i hospodářský život záplavou nedomyšlených a často zbytečných zákonů, které jen přetěžují soudy a nahánějí tučná palmáre do kapes přebujelé vrstvy advokacie. Zákonodárci, ani vláda jimi ustavená, neplní svůj povinný slib, že budou vždy konat podle vůle lidu a pouze s cílem nejvyššího prospěchu pro stát, tj. pro všechny jeho občany. Místo toho pletichami a politickým čachrováním prosazuji zájmy svých prospěchářských a zkorumpovaných stran a jejich klientů. Při tom se tváří jako pilíře demokracie a morálky a ve skutečnosti jsou jen politickými prostituty, kteří „dají“ každému, kdo zaplatí.

Náš legislativní systém považuji za naprosto iracionální a bezkoncepční. Za dobu od někdejšího, nejprve JUDr. a potom Mgr. Kalvody, až po dnešní Mgr. Peake, jako předsedů legislativních rad vlád, žádná racionální koncepce legislativy nevznikla. Parlament zabíjí své síly a drahocenný čas nekonečným vydáváním dalších a novelizací starých marginálních zákonů podle přání nerůznějších lobby a pro „přetížení“ tímto se vyhýbá zkvalitňování a uspořádání zákonů fundamentálních. Jedinou čestnou výjimkou je nový Občanský zákoník. Jedině správnou cestou legislativního vývoje by byl přechod k jednomu ze základních prvků přímé demokracie – k principu subsidiarity. Parlament by se měl věnovat pouze zdokonalováním dosavadních, případně návrhem nových klíčových zákonů celostátního významu. Z těch si dovolím, bez nároku na úplnost, vyjmenovat tyto:

1. 
   Ústava ČR
2. Občanský zákoník
3. Obchodní zákoník
4. Trestní zákoník
5. Zákon o soudech a soudcích
6. Zákon o státním zastupitelství
7.  Kompetenční zákon
8.  Správní zákon (vč. zákona o státní službě)
9.  Branný zákon
10.  Enviromentální zákon
11.  Zákon o přírodních zdrojích (horní zákon)
12. Sociální zákon (o práci, vzdělání, zdraví, sociální péči)
13.  Celní zákon
14.  Zákon o ČNB
15.  Zákon o státním rozpočtu
16.  Zákon o sdružování občanů 

Tento výčet zákonů může být doplněn podle Čl. 185 Ústavy

Ostatní legislativa by měla být předána do kompetence krajů a obcí (podle příslušnosti) a vydávána formou jejich Vyhlášek nebo Nařízení. V počáteční fázi by na těchto úrovních platily dosavadní celostátní zákony, ale jejich novely nebo rušení a vydávání nových Vyhlášek by již bylo plně kompetenci rad krajů a obcí, volených v jednomandátových volebních obvodech přímou volbou většinovým systémem (nikoli podle politických stran). Kraje a obce by si z vlastní iniciativy mohly vytvořit koordinační a unifikační orgán, který by zajišťoval, pokud možno, sjednocování regionální legislativy.

Současně by mohl být snížen počet poslanců ve sněmovně na 121, kteří by byli rovněž voleni přímou volbou ve 121 jednomandátových obvodech většinovým systémem. A poslanci všech zastupitelských sborů by byli odvolatelní referendem, požádaným stanoveným počtem jejich voličů.