Skandální rozsudek v kauze Studénka

ČR není právním státem! Práce celé justice je ve vleku politiky a korupce, čímž je porušena rovnováha demokratického systému tří ústavních mocí. Její teorie a praxe pozitivního práva pohrdá spravedlností.

Je naprosto neuvěřitelné, že za tragickou nehodu pádu mostu do cesty expresu ve Studénce, podle názoru soudu nenesl nikdo vinu. Že se snad jednalo o náhodný přírodní jev, podobný třeba úderu blesku. Ovšem takové vysvětlení by bylo spíše z říše pohádek, nebo z lidových pověstí.

Pravdu je třeba hledat v neodpovědnosti všech organizací a jejích pracovníků, kteří za akci výměny mostu za plného železničního provozu na hlavní rychlíkové trati odpovídali.

První je otázka, proč České dráhy nepodmínily tyto práce snížením dovolené rychlosti pro všechny projíždějící vlaky po celou dobu stavby, když bylo vždy takové opatření obvyklé při méně nebezpečných pracích i na tratích vedlejších. Stejnou podmínkou měl být i přísný dozor orgánů ČD nad dodržováním plánu prací podle schváleného projektu a kontrola jejich kvality. Pro soudní řízení jim mělo být uloženo předložení jmen osob, které byly za plnění těchto podmínek osobně odpovědní.

Druhá je otázka, jak dodavatel stavby a její personál stavbu vedli, dohlíželi na předepsané technologické postupy, dodržování bezpečnostních předpisů, požadované kvality všech používaných materiálů a prováděných prací. Který, stejně jako ČD, měl soudu předat jmenný seznam jeho osobně odpovědných pracovníků.

Úkolem a povinností soudu bylo přezkoumání všech dostupných důkazů a důkazních materiálů a pak rozhodnout, kdo z výše jmenovaných osob se dopustil společensky nebezpečných trestných činů z nedbalosti a vynést rozsudky podle Trestního zákona.

Já jsem jen nezúčastněný rozhořčený občan, ale erudovaný inženýr, a pamatuji se na televizní reportáže z této nehody, které jsem tehdy sledoval. Konkrétně si vzpomínám na svůj údiv, když jsem viděl detailní záběry montážních podpěr mostovky, nedbale poskládaných ze špalků měkkého dřeva a nedivil jsem se, že takto zajištěný rozestavěný most mohl kdykoli spadnout.

Dnes se tvrdí, že od havárie uplynulo 10 roků (ptejme se čí vinou!), takže je soud v důkazní nouzi a je nucen viníky osvobodit pro nedostatek důkazů.

Třetí otázka směřuje na soud a celé naše soudnictví. Kdo je vinen za desetiletou vleklost soudního řízení, za včasné nevyužití všech důkazních materiálů, nebo jejich ztrátu? Vzniká oprávněné podezření, že v celém průběhu tohoto podivného soudního řízení (podobně jako i jiných) hraje velkou roli hmotná i politická korupce, nebo politický nátlak na soudce.

Je to obraz celé naší justice v našem „právním“ státu, založené na pozitivním právu, vtěleném do Soudního řádu s Trestního zákona. Spolu s praxí právnické stavovské solidarity, která podle zásady: „já na bráchu, brácha na mně, zahrává právní úlety aktérů do autu“.  

Bylo by vskutku na čase, aby do celé naší justice byl konečně vnesen pořádek a stavovský étos. Od vzniku ČR a působeni ministra lži-JUDr-a Kalvody až do dneška, se o to žádný ministr „spravedlnosti“(!) nepokusil. Jsem zvědav, jak se na tomto poli předvedou ministr spravedlnosti a celá nová vláda pana Babiše.

Závěrem si dovolím citovat Epikura:

Z toho, co uznává zákon za právo, musí se pokládat za spravedlivé to, o čem dosvědčí zkušenost, že je to prospěšné pro potřeby pospolitého života, ať již platí totéž pro všechny lidi, nebo nikoliv. Pakli někdo stanoví zákon, ale ten nevede k prospěchu pospolitého života, pak toto ustanovení již nemá přirozenou povahu práva. I když se prospěch, plynoucí ze spravedlivého jednání mění, přece, byl-li alespoň po nějaký čas ve shodě s pojmem spravedlnosti, bylo to pro ten čas jednání spravedlivé pro ty, kteří sami sebe nematou prázdnými slovy, nýbrž hledí do současnosti.