Ředitel ČT Dvořák je sám sebou spokojen

  Dnes, v pondělí 12. ledna, „dal řeč“ s moderátorkami pořadu Sama doma, o svém hodnocení práce jemu svěřené veřejnoprávní České televize. Pan generální ředitel Dvořák oplýval optimismem a sebeuspokojením nad úspěchy, které pod jeho vedením dosáhla.

Což je v diametrálním rozporu s názorem veřejnosti na faktické plnění funkce veřejnoprávní televize, dané zákonem. Já osobně jsem od roku 2009 již několikrát, vytýkal otevřenými dopisy generálnímu řediteli a mediální radě české televize, konkrétně (naposledy v lednu vytýkal 2014), že své funkce řádně neplní.

Můj názor není ojedinělý. Tomuto tématu posledně např. věnoval dva články zpravodaj AZ/prosinec 2014/strana 13, nadepsané titulky: Nespokojenost s uplynulým čtvrtstoletím a Českou televizi poškozuje její zpravodajství.

Mé minulé výtky byly povahy obecnější. Mediální rada, ani pan generální ředitel si nepřipouštějí, že ČT není jen mediem zpravodajským a publicistickým, ale že má úkoly vzdělávací, jak ve směru přírodovědném, společenskovědném a technickém, tak ve směru vnímání a kultivace umělecké tvorby. Pokud se týká produkce a šíření zábavných programů, není také situace uspokojivá. Umělecky a myšlenkově kvalitních dramatických a hudebních produkcí je málo a převládají pořady, které mají velmi často úroveň někdejších šantánů nebo  ochotnických představení.

Z vyjadřování pana ředitele bylo patrno, že si neuvědomuje dostatečně svojí úlohu. Česká televize není obchodní podnik, jehož úkol je ekonomický, ale že se jedná o národní kulturní instituci, jako je třeba Národní divadlo nebo Česká filharmonie. A že jeho úkol není úkolem ekonomického manažera, ale úkolem vůdce, který má vizi vývoje tohoto kulturního  tělesa a schopnost vést celý jeho tvůrčí kolektiv k jejímu uskutečňování.

Ovšem ani jako manažer se neprojevil v nejlepším světle. Neznám účetnictví ČT a plnění jejích úkolů ekonomických, o tom mluvit nechci. Ale dobrou vizitku manažera si, alespoň u mne, pokazil tím, že je s dosaženými výsledky, jím vedeného „podniku“, až příliš spokojen. Neboť jedním z nejdůležitějších povahových rysů manažera, hodného toho jména, je neustálá nespokojenost s dosaženým a trvalé úsilí o inovace a zdokonalování, které nikdy nekončí.