Parlamentem obchází strašidlo, strašidlo referenda

V roce 1992 Klaus palácovým převratem rozbil 3. ČSR a svrhl prezidenta Havla. Potom zkorumpovaný český zbytek federálního parlamentu, přijetím Klausem inspirované ústavy z 1. ledna 1993, vyhlásil vznik první České republiky.

To vše bez souhlasu národa.

Dosud platná Ústava nové České republiky, aniž by si toho veřejnost povšimla a ústavní právníci na to upozornili a protestovali, je ústavou protinárodní pochybné demokracie. Ústavou, která porušuje fundamentální principy, na kterých by měla moderní demokracie spočívat.

Těmi jsou: - princip suverenity lidu, který musí být zdrojem veškeré státní moci, a

                  - princip rovnosti a nezávislosti tří ústavních mocí: zákonodárné, výkonné a
                     soudní                    

Čertovo kopyto současné ústavy ČR je ukryto již v její Hlavě první. V rozporu mezi články:

                     Čl. 2(1): Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím
                      orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní,

                a    Čl. 5: Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné
                      soutěži politických stran .... k prosazování svých zájmů (!!!)

Tyto formulace deformují výše uvedené principy demokracie - suverenity lidu a rovnosti a nezávislosti tří ústavních státních mocí, a vedou v praxi k nadřazení moci zákonodárné, představované parlamentem politických stran, která ovládá i moci výkonnou a soudní. Hlavně s cílem podle Čl. 5 ...  k prosazování svých zájmů (a ke škodě většiny lidu této republiky)

S tímto vědomím a s odvoláním se na ústavní

                       Čl. 2(2): Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo,

stále sílí požadavky občanských iniciativ na dlouho slibovaný ústavní zákonu o tzv. obecném referendu (lepší by byl zákon o systému referend, podobný systému ústavy švýcarské).  

Naše rozhodující postavení politických stran bylo okopírováno z Ústavy I. ČSR, ale dá se říci, že už z dob Rakousko – Uherského Říšského sněmu, nebo z fungování stran v meziválečné Francii (našem vzoru parlamentní demokracie, kde systém nestabilních vlád byl nakonec hlavní příčinou její katastrofální porážky hitlerovským Německem).

Zde je nutno připomenout, že všechny tyto systémy byly postaveny na existenci politických stran s deseti a více milionovou členskou základnou, které tak skutečně představovaly zájmy podstatných částí obyvatelstva.

U nás  mají dnes strany členské základny nanejvýše násobky desetitisíců a reprezentují tak jen zájmy nepatrného zlomku z počtu všech občanů - voličů. Takže naši politici zastupují především individualistické zájmy vlastní stranické „věrchušky“ kariérních politických podnikatelů a jejich klientů, takže jejich strany jsou vlastně soukromými podnikatelskými korporacemi, které já nazývám s.r.0 – společnosti s ručením nulovým. (Ludwig Mises jim říká die Interessenparteien). A tyto soukromé společnosti jsou u nás, v rozporu s evropským právem, dotováné ze státního rozpočtu!

A tyto partaje se jako „čert kříže“, právem obávají zákona o referendech, protože tím by byl jejich lukrativní a bezrizikový politický byznys ohrožen. Proto snášejí, s pomocí jimi protěžovaných a placených „politologů“, „prestitutů“ a najatého politického marketingu, vylhané argumenty o hrozbě rozkladu politického sytému, o lavině referend a vlády politicky negramotné „ulice“.

To vše však jsou účelové lži, protože fungující systém referend, zakotvený ve švýcarské ústavě, u nás využitelný jako vzor, má fungující nástroje, jak udržet referenda v racionálních mezích.

Proto by se měla zvednout celonárodní vlna občanských iniciativ požadujících, aby vypracování a přijetí zákona o referendu (lépe o referendech) bylo hlavním úkolem jakékoli příští vlády, která získá důvěru Sněmovny. A které současně vyzvou občany k odepření jakékoli další volební podpory těm stranám, které budou proti přijetí takového zákona.

Měli bychom si vzít příklad z historického celoříšského boje lidových stran, občanských spolků a odborů v Rakousku – Uhersku, za všeobecné a rovné volební právo, který v revolučních létech 1904 až 1907 skončil jejich vítězstvím.