Nova zbilancovala sametovou revoluci

Všechna media a zejména televizní kanály se tento týden zcela zaplnily pořady, reagujícími na úmrtí a pohřeb Václava Havla, jako symbolu Sametové revoluce 1989 a jako prvního presidenta postkomunistického Československa.

Bez výjimky, a jak se sluší mluvit o zesnulém, přinesla jen samá vysoce pozitivní a nekritická hodnocení jeho role při rozkladu a pádu komunismu nejen v Československu, ale prý i v celém světě. Představila ho jako filosofa, intelektuála, spisovatele, morální autoritu, politika a státníka, uznávaného celým demokratickým světem a vyznamenaného desítkami univerzit a mezinárodních institucí.

Byl označen za zakladatele naší polistopadové demokracie s jejím úspěšným ekonomickým rozvojem. Ten je zpravidla zjednodušován na možnost každého vyjadřovat svobodně své názory (což je mu ale málo platné), cestovat si kam chce (třeba na Saychely nebo do Las Vegas, když na to má), koupit si kdykoli banány a pomeranče (vyprodukované novými otroky a zamořené chemikáliemi) nebo si dát zvětšit (či zmenšit) ňadra. Také snadno seženeme drogy, koupíme si prostitutku a můžeme svobodně ožebračovat rodinu hazardem.     

Do tohoto několikadenního koncertu obdivu a chvály zcela náhodně zazněla disonance z televizního kanálu NOVA. Ve středu večer ve 20 hodin zde vyvrcholil kriminální seriál EXPOSITURA, který líčí otřesnou situaci srůstání české policie, soudnictví a politické moci s organizovaným zločinem a fungování mafií ve všech těchto institucích. Případný oponent může namítnout, že jde o literární licenci a nikoli o zobrazení skutečnosti. Ale to platí o každém literárním díle, že v líčeném ději reálnou skutečnost koncentruje.

Při bilancování výsledků sametové revoluce naši politici a jim posluhující media se vyžívají ve vychvalování povrchních a krátkodobých požitků, které nám dává dnešní doba, a záměrně zamlčují nebo zlehčují pokračující úpadek kvality jak společenského, tak i soukromého života většiny naších lidí. Při poctivém a hlubším hodnocení polistopadového vývoje by měl být kriticky zhodnocen i podíl obou našich polistopadových presidentů, Havla i Klause, což by nevyznělo pro žádného z nich příliš pochvalně.