Nejpodlejší válkou je válka nevyhlášená

Každá útočná válka je zločinem. Útočník se ji sice většinou snaží ospravedlnit nějakým počestnými „národními“ zájmy nebo obranou mírumilovných a kulturních národů světa před režimy a silami, které je ohrožují, ale je to vždy jenom maskování jeho vlastních mocenských a ekonomických zájmů.

Hitler chtěl jenom bránit své soukmenovce před útlakem v sousedních žido-bolševických a plutokratických státech, prosadit „právo“ germánské rasy na větší Lebensraum na východě a dobýt zpět německé kolonie, ztracené v Německem vyvolané a prohrané imperialistické světové válce 1914-1918. Také USA zaútočily na Irák, aby „osvobodily“ irácký lid od diktatury Saddáma Husajna a ochránily svět před jeho zbraněmi hromadného ničení. Po Saddámově porážce žádné takové zbraně v Iráku nalezeny nebyly, ale „osvobozené“ obyvatelstvo bylo uvrženo do rozvratu, bezpráví a bídy, které trvají dodnes.  

Marxovi a jeho následovníkům je falešnými demokraty a falešnými humanisty vytýkáno, že vymyslel a prosazoval „třídní boj“. A také názor, že celé dějiny lidstva nejsou ničím jiným, než dějinami bojů mezi společenskými třídami o prosazení jejich třídních zájmů. Marxovi kritici a odpůrci z vládnoucí třídy buržoasie (vlastníků kapitálu a jimi placené inteligence) tvrdí, že třídní boj neexistuje. Že je pouhou ideologickou konstrukcí, která má ospravedlnit revoluční boj proletariátu za vyvlastnění třídy kapitalistů.            

I naši kapitalisté a jim sloužící politikové, jimi placená inteligence a „baviči“ všeho druhu, pilně papouškují tuto argumentaci. Ale praxe je usvědčuje z licoměrnosti a lži.

V době přechodného nadšení národa z pádu stalinistického socialismu a ze stejně dočasného růstu ekonomické prosperity, se vládnoucí třídě dařilo předstírat demokratický, právní a sociálně solidární charakter České republiky (zakotvený v Ústavě). Propady veřejných rozpočtů, způsobené rozkrádáním veřejného majetku v gigantickém měřítku, kryté účelovými zákony a prodejnou justicí, bylo v té době ještě možno krýt trvalým a prudkým zvyšováním státního dluhu. Ale s příchodem všeobecné světové finanční a hospodářské krize toto relativně příznivé období skončilo a s ním i možnost dále předstírat celospolečenský růst blahobytu a sociální smír. Vládnoucí vrstvě začalo „téci do bot“ a byla donucena „odložit rukavičky“. Přejít ve vztahu k chudým vrstvám obyvatelstva od politiky „cukroví“ k politice „biče“. Když chce ubránit své třídní zájmy, musela přejít k násilí.

Dnešní vláda pravicové koalice, která nemá většinový mandát od voličů, ale jen formální většinu v poslanecké sněmovně, zahájila nevyhlášený, ale bezohledný třídní boj kapitálu a jeho dobře placených sluhů proti třídě zaměstnanců a nemajetných. Třída kapitalistů chce pokračovat v rozkrádání veřejného majetku a v rozmařilém životním stylu zbohatlíků. Proto chudým vrstvám doslova krade chléb od úst a bere střechu nad hlavou. Tento třídní boj se zatím nevystupňoval do extrémní krvavé formy. Ještě má na straně kapitálu jen formu zneužívání třídně zdeformovaných zákonů a „práva“, na straně chudých formu pokojných demonstrací a stávek. Bude-li se však světová ekonomická krize dále prohlubovat a prodlužovat, bude se vládnoucí oligarchií nevyhlášený a podlý třídní boj zostřovat a může přejít na obou stranách do násilí.

Proto je načase, aby si to pan premiér Nečas a jeho kumpáni uvědomili a změnili své chování, dokud je čas. Jinak budou smeteni dříve nebo později lidovým hněvem.