Můj Den Země 2014

Včera, v pátek 25. dubna slavil svět 44. Den Země. Papaláši ekologických hnutí, jako DUHA a pod., drželi optimistické projevy, ve kterých chválili dosažené úspěchy svých akcí na ochranu našeho i světového životního prostředí.

Já jsem neslavil, ale dával jsem si na chalupě do jarního pořádku nářadí a strojky pro údržbu zahrady. Jako z udělání, se mě „položily“ dva stroje. Elektrická sekačka na trávu a nůžky na živý plot. Celkem právem, protože si odpracovaly asi deset roků na údržbě zahrady. I dal jsem se do demontáže a zjišťoval příčiny závad. U sekačky „odešel“ elektrický spínač, protože měl spálený jeden kontakt. Spínač jsem vyjmul a počítal s tím, že koupím v Praze nový a vyměním jej. U plotových nůžek se na primárním ozubeném kole, s excentrem na kmitavý pohon stříhací lišty, ulomily tři zuby. Také toto kolo jsem vyjmul a chtěl koupit náhradní v pražském servisu firmy Black&dDecker.

Realita však byla jiná. Servis sekačky Mountfield sice náhradní spínač měl, ale jen v celém kompletu ovládání pohonu, který je tvořen přívodním kabelem k motoru 1,5 m dlouhým, zmíněným spínačem, dále kompletní elektrickou zásuvkou na přívodní kabel a plastovým tělesem s blokovacím tlačítkem a zapínací páčkou. Vše za „lidovou“ cenu 540 Kč. Místo malého spínače hmotnosti cca 20 g za max. 50 Kč, jsem musel koupit komplet o hmotnosti cca 1000 gramů  a „starý“ komplet zahodit do odpadků (poměr cen 540:50, poměr hmotností  1000:20). Ještě hůře jsem dopadl s nůžkami na plot. Tam mi rovnou řekli, že náhradní díly nemají a že nůžky mám zahodit celé a místo výměny železného kolečka o hmotnosti 250 g za max. 200 Kč, si koupit nové nůžky za 2000 Kč (sumární hmotnost kovu a plastu 4000 g a poměr cen 2000:200).

Proč čtenáře nudím líčením mých privátních trampot?

Protože to je dnes typický případ údajně „ekologicky šetrné zelené ekonomiky, lživě vychvalované dobře (pod)placenými funkcionáři ekologických hnutí, akademickými teoretickými ekonomy a žvanily všech typů masových medií.

Celá tzv. zelená ekonomika je jen propagačním sloganem, který má zamaskovat zničující  charakter globálně liberalizované ekonomiky neomezeného růstu fetišizovaného hrubého produktu – GDP/HDP a z něho plynoucího růstu zisků nadnárodních společností. Bez ohledu na stupňované rabování konečných přírodních zdrojů a ničení životního prostředí pro vše živé na planetě Země. Kapitáni bank a průmyslu a jejich političtí, vědečtí a mediální poskokové to navíc maskují svojí údajnou starostí o udržení pracovních příležitostí a zdrojů obživy pro celé, trvale se rozrůstající, lidstvo.

Ve druhé polovině minulého století celý ekonomický a politický svět (kapitalistický i socialistický) obdivoval japonský systém jakosti a zaváděl podle jeho vzoru světové normy jakosti pod označením ISO 9000. Základními požadavky těchto norem (dosud ještě formálně platných) na produkty, jsou: jejich maximální spolehlivost, dlouhá životnost, snadná opravitelnost, nejkratší investiční návratnost a minimální ohrožování zdraví a životního prostředí. To vše je nyní mlčky zapomenuto. Tajně se praktikuje krátká „časovaná“ životnost nebo módnost produktů, aby se vytvářel prostor pro výrobu nových. Ruší se laciné opravárenství, náročné na kvalifikovanou a dobře placenou pracovní sílu a nahrazuje se nanejvýš jednoduchou výměnou celých předražených komponent. Nebo se dokonce s jakýmikoli opravami vůbec nepočítá. Zajděte si třeba ke kdysi oslavované firmě IKEA na nákup svítidel do domácnosti. Mají tam bohatý výběr dyzajnově zdařilých „úsporných“ svítidel s LED světelnými zdroji, i dnes relativně laciných. Když se však prodavače zeptáte, jak se vyměňuje „spálený“ LED zdroj sdělí vám, že ten se vyměnit nedá a „laciné“ svítidlo se prostě celé zahodí.    

Za čelného světového lídra „zelené ekonomiky“ je považováno Německo. Z peněz daňových poplatníků, většinou masy zaměstnanců, jeho vláda silně dotuje energetiku obnovitelných zdrojů, aby uměle vytvořila poptávku pro průmysl i zemědělství a pracovní místa pro jejich zaměstnance. A když to nestačí, zavede „šrotovné“ na automobily, které má povzbudit majetné občany k předčasné obměně jejich automobilů a k vyhození „starých“, funkčně zcela vyhovujících, předčasně do šrotu. Výsledkem je další bezohledné rabování surovinových zásob a zatěžování životního prostředí záplavou odpadů.  

Kdo by se chtěl podrobněji seznámit s podvodem zvaným zelená ekonomika, může si opatřit brožuru pražské Ekumenické akademie: Krásný zelený svět – O mýtech zelené ekonomiky.   

Na www.ekumakad.cz , tel. [phone]