Moravec tentokrát prezentoval bezradnost režimních neoliberálů

Hostil tentokrát vysloužilé vládní „národohospodáře“, jimiž byli – premiéři úřednických vlád Tošovský a Fischer, bývalý ministr financí Sobotkovy vlády Pilný a bývalý člen rady ČNB Niedermayer.

Vesměs přesvědčené stoupence neoliberálních koncepcí podle střihu Mezinárodního měnového fondu, kteří vyznávají nutnost neustálého ekonomického růstu vyjádřeného pofidérním ukazatelem sumárního HDP – hrubého národního produktu. Jehož výše zahrnuje i vládní náklady na zbrojení, neúčelné veřejné investice, na přebujelou byrokracii i na soukromé výdaje, na konzumní a nezdravý životní styl.

Veškerá jimi doporučovaná opatření spočívala ve snižování výrobních nákladů a mezd pracovníků v krácení veřejných výdajů na sociální zaopatření občanů, tzv. mandatorní výdaje.

Z jejich vystoupení je zřejmé, že všichni jsou zaslepení neo-liberálové a stoupenci buržoasní parlamentní demokracie, která je demokracií pouze pro velkoburžoasní oligarchii a nikoli pro všechny společenské vrstvy občanů. Že ve svých postojích prezentují odpůrce marxismus, který znají jen z Komunistického manifestu, napsaného nezralými autory již v roce 1848 a později jimi samotnými revidovaného.

Ale také to, že vůbec nečetli, nebo nepochopili Marxovo nejvýznamnější dílo KAPITÁL, kde autor vyložil základní rozpor kapitalismu, kterým je rozpor mezi společenskou výrobou (produkcí) a soukromým přivlastňováním společenského produktu. Což je základní příčinou nestability kapitalistické ekonomiky, projevující se cykličností konjunktur a recesí, vyplývající z relativní nadprodukce, proti které stojí nedostatečná poptávka. Společenská produkce stojí na třech výrobních činitelích - kapitálu, práci a půdě (dnes přesněji na všech přírodních a surovinových zdrojích).

V systému kapitalismu vládnoucí kapitál si přisvojuje nepřiměřeně vysoký podíl a práci (zaměstnancům) poskytuje jen nepřiměřeně nízké mzdy. Jediným řešením tohoto rozporu může být pouze racionálnější rozdělování společenského produktu tak, aby v zájmu všech, kapitálu i práce, byla cykličnost ekonomiky eliminována a tím odstraněna příčina nekončících sociálních střetů mezi nimi.

V druhé části OTÁZEK prezentoval Moravec výsledek ankety, ve které občané vyslovovali svůj názor na cesty k vyrovnanému státnímu rozpočtování.

Anketa nabízela několik cest::

1. Další zdanění tabáku, alkoholu a hazardu

2.  Zavedení tzv. sektorové daně (např. pro banky a pod.)

3. Zvýšení poplatků za těžbu surovin podle horního zákona

4. Zavedení progresivní daně z příjmu (fyzických osob, případně i korporací)

Výsledkem bylo, že 65% dotázaných se vyslovilo pro zavedení progresivních daní z příjmu!

K tomu bych chtěl dodat, že progresivita těchto daní by měla být kontinuálně plynulá, nejlépe logaritmicky tak, jak jsem již mnohokrát navrhoval v předešlých mých blozích.