Klanění zlatému teleti

Bible - Starý zákon, kniha Exodus, Zlaté tele, verš 7: Hospodin promluvil k Mojžíšovi:“Tvůj lid spáchal zvrácenost. Odlil zlatou sochu telete, klaněl se jí a říkal: Toto je náš bůh“.

Ač jsem ateistou, považuji bibli, Starý i Nový zákon, za velký duchovní odkaz myslitelů národa Židů, ve kterém definovali principy židovsko-křesťanské morálky, jejíž „přikázání“ jsou pro lidstvo platná trvale. Jejich porušování rozkládá civilizovanou lidskou společnost a vede k nespravedlnosti, k násilí a návratu do divošství.   

Na našem blogu se často objevují příspěvky, které jsou diskuzí o tématu z perexu.

Sledoval jsem diskusi k blogu z 10.3.2012 – Proč by sportovci měli vydělávat miliony? Diskuse byla bouřlivá a dlouhá. Převažovaly v ní názory těch, kteří papouškují naučené neoliberální fráze; zastánci individualismu, bezbřehé „svobody“, přičinlivosti a výkonnosti, odpůrci sociálního státu a daní, nepřátelé „parazitů“, jako jsou méně bezohlední a méně nadaní jedinci, fyzicky a duševně handicapovaní, senioři, početné rodiny atd. (Chci připomenout, že podobné „obtížné“ elementy neměl rád ani Adolf Hitler a již před válkou je ve Velkoněmecké říši začal „humánně“ fyzicky likvidovat). Stomilionové příjmy sportovců obhájci prohlašovali za zasloužené ocenění jejich obrovského tréninkového úsilí a jedinečného talentu, a jejich kritiku interpretovali jako závist těch, jejichž chudoba je důsledkem jejich lenosti a neschopnosti.

Úplně čerstvým projevem klanění se „zlatému teleti“ je nepřiměřená publicita, věnovaná našemi medii výstavnímu turné nejdražší mince světa. Zlatému 20-ti dolaru, který je „tržně“ oceněn na 8 mil. USD. Jde o 33 gramů zlata, zformovaného do nepříliš výtvarně hodnotné mince. Ale mechanismem trhu, jeho přeceňováním „vzácnosti“ produktu, má tato mince zcela absurdní tržní cenu, která je předmětem obdivu davu. Podobně je tomu na trhu umění, starožitností a šperků, kde ceny jsou deformovány obrovskou převahou poptávky vládnoucí vrstvy multimilionářů. Jejichž bohatství plyne z jejich nepřiměřeného podílu na rozdělování společenského produktu mezi vlastníky kapitálu a „půdy“ na jedné straně, a vlastníky práce na straně opačné.  

To, co bylo diskutováno o příjmech špičkových profesionálních sportovců, platí i pro jiné profese. Třeba pro hvězdy šoubyznysu a „baviče“ všeho druhu. Lidi, jejichž popularita je uměle prefabrikována v komerčních mediích jen proto, aby se staly příkladem finančního úspěchu – splnění amerického snu - a idoly pro zhlouplý konzumní dav. A tím i atraktivním prostředkem reklamního marketingu, který je hlavním zdrojem pohádkových zisků komerčních médií.

Není to poprvé, kdy já tyto absurdity kritizuji. Nikoli z pozice moralisty nebo sociálního romantika, ale z pozice politického ekonoma. Tyto absurdity vyplývají ze zvrhlé definice hodnoty zboží (obecně pojímaného: zbožím jsou produkty, tj. výrobky a služby, zbožím je práce), údajně spočívající pouze v jeho vzácnosti. Tato definice samozřejmě vyhovuje majitelům kapitálu, monopolním výrobcům, majitelům a koncesionářům „půdy“ (tj. všech omezených přírodních zdrojů) a spekulantům, kterým umožňuje přisvojovat si nemravné monopolní zisky a hromadit nesmírné bohatství. Proto jimi placení samozvaní koryfejové ekonomické vědy zavrhují pracovní teorii hodnoty podle Ricarda, která směnnou hodnotu produktu definuje jako množství společensky nutné práce (oceněné v penězích) pro vytvoření užitné hodnoty produktu – zboží. Na takových pravidlech fungující liberální trh z principu nemůže být stabilní a nutně periodicky vede ke stále hlubším a rychleji se opakujícím hospodářským krizím.  

A na závěr se můžeme vrátit k úvodnímu citátu z bible. Již starozákonní mudrci poznali škodlivost lidské hrabivosti a uctívání „zlatého telete“. A formou slova božího ji odsoudili jako hřích. Ale lidé, od přirozenosti sobečtí a lační požitků, vždy hřešili a také se za to vždy museli pykat trestem bídy a válek. A jak je vidět, dodnes se z toho nepoučili. Ačkoli lidstvo jako celek dospělo do civilizačního stavu, ve kterém by mohlo celé žít spokojeně a v míru, kvůli těžkému hříchu, zbožnění „zlatého telete“ – peněz, žije dále většinou v chudobě, v obavách a válkách a v rostoucím ohrožení své existence v budoucnosti.