Babiš se starou koalicí a komunisty slibují vzdušné zámky a „demokraté“ zprava straší nepřijatelnými rozpočtovými deficity.
Babiš, který se v minulém funkčním období holedbal snižováním státního zadlužení, najednou obrátil a naopak je zvyšuje a „socialisticky“ rozdává a spoléhá na to, že nynější ekonomické oživení bude trvat věčně. A „komunista“ Filip ho chválí, že po maloměšťáckém škudlení kalouskovsko/fialovské pravice začne konečně Babišova budovatelská „pětiletka“.
Tito „státníci, zkušení politici, národohospodáři a manažeři“ však budí dojem, že neovládají ani prosté „počty“ z prvního stupně základní školy.
Zatímco zní nářky nad finanční negramotností prostého lidu, že neumí ve svých rodinných rozpočtech přizpůsobovat výdaje příjmům a bezhlavě se zadlužuje, námi zvolení „zastupitelé“ nás směle vedou do chomoutu bilionových čísel státního dluhu, na jehož „obsluhu“ se z rozpočtu zbytečně vyhazují částky v desítkách miliard Kč.
Při tom řešení je nasnadě. Ano, je třeba zvyšovat státní investice do strukturálního rozvoje, vědy, vzdělávání a zabezpečovat důstojnou sociální situaci chudších vrstev obyvatelstva.
Na to lze získat potřebné zdroje úsporami ze zvýšené efektivity a výkonnosti státní správy a zvyšováním rozpočtových příjmů selektivním zvyšováním některých přímých daní! Nikoli dalším „ořezáváním“ oprávněných meritorních výdajů sociálních.
Toho se však žádná z našich partají nedovažuje, protože by si odradily voliče a přišly o své výnosné posty ve státním aparátu. To raději přivedou stát na mizinu a „po nich ať přijde potopa!“
Aby si za toto jednání pořídily alibi, krmí občany-voliče „vědeckými“ teoriemi o nutnosti řízení ekonomik podle tzv. Washingtonského konsenzu MMF, prosazujícího snižování daní z příjmů korporací i fyzických osob, ačkoli právě to je fundamentální příčinou globálních krizových procesů.
Nejsem sám, kdo toto tvrdí. Významní světoví národohospodáři, nositelé Nobelových cen za ekonomii dokazují, že neoliberální paradigma nekonečného růstu agregátního HDP, pokračující koncentrace kapitálu do vlastnictví stále se zmenšující vrstvy multimilionářů, vedoucí k bídě většiny pozemské populace a ke globálnímu ničení životního prostředí, musí být nahrazeno paradigmatem maximalizace společenského efektu.
Kdysi Klausem propagovaná EKONOMIE (Svoboda, Praha 1991), autorů Paul A. Samuelson a William D. Nordhaus, dokumentuje na str. 796 až 799, Obr. 33-4(b), že celkový výnos daní z příjmu stoupá až do 80%-ního zdanění!!! Nikoli jen do 50%-ního, jak uvádí tzv. Lafferova křivka.
Proto se nabízí jako východisko uplatňování kontinuálně progresivního zdanění příjmů jak fyzických osob, tak i korporací (s různou progresivitou). Důkazem je úspěšnost progresivní daně, aplikováné všude ve Skandinávii, kde tamní ekonomiky jsou nejstabilnější.
Mojí koncepci kontinuálně progresivního zdaňování příjmů fyzických osob jsem prezentoval mimo jiné i na stránkách
http://trinkewitz.cz Rubrika EKONOMIKA/Návrh progresivní daně z příjmu
Dalším zdrojem může být i progresivní zdaňování přepychového zboží a služeb, zdraví škodlivých produktů a čerpání přírodních surovin a externalit.
