Islám je oživený středověký mor

Raně středověký mor, který 1300 roků přežíval izolován jen v muslimském světě, hrozí dnes celosvětovou epidemií. Vyspělý civilizovaný svět by měl energicky tuto epidemii izolovat a zastavit.

V budově České akademie věd na pražské Národní třídě, uspořádali výstavu o celoživotním díle největšího českého a světoznámého arabisty prof. ThDr. Aloise Musila, které má co říct i k dnešnímu problému arabsko-islámského expanzionismu, jako hrozby světové civilizaci a kultuře 21. století. K té příležitosti vyšel i celý text jeho knihy Ze světa islámu v edici Pavla Žďárského ve vydavatelství Akropolis – Praha, která za autorova života nebyla vydána a zůstala jen v rukopisu.

Protože je dnes mnoha „pošetilými“ lidmi a institucemi islám omlouván a bráněn (říkám to jen nerad velmi eufémisticky), je velmi záslužné ho poznat z pera autora, který již dávno zemřel, a který byl velikým znalcem islámského světa a přítelem šejků beduínských kmenů.

Proč Musilova kniha nevyšla dříve, vysvětluje Pavel Ždarský z Akademické společnosti Aloise Musila:

Tato kniha vychází navzdory — osudu, těžkým časům, složitým poměrům společenským i individuálním, zlé vůli. Každý nechť vybere či doplní dle svého. Nevydali ji nacisté, nehodila se komunistům, její rukopis byl svého času považován za ztracený. I knihy mívají osudy, jejichž nepřízeň bývá nutné zlomit. Stejný vzdor je i za vytrvalou snahou navrátit do paměti národa jméno jejího autora, prof. Aloise Musila (1868—1944). Jehož sedmdesátému výročí úmrtí je připsáno toto upravené a komentované vydání. Arabové říkají: Al-kiláb tanbah wa al-qáfila tasír — psi štěkají, ale karavana jde dál!

Musil nezaujatě a pravdivě popisuje celou historii islámu, a objektivně poukazuje na materialistické(!) pohnutky Mohameda (Muhammada), které jej vedly k opozici proti rodu Kurajšovců (Quarajšovců), kteří vládli Mekce a vydělávali na uctívání starých arabských džinů, údajně sídlících v kameni al-Ka´ba a studni Zanzam. To Mohameda nakonec vedlo k jeho příklonu k vírám lidu Knihy – bible Židů, křesťanů a zoroasteriánů a k jeho vidinám (asi projevu Mohamedovy duševní poruchy) jediného boha Allaha, který si jej prý vyvolil za posledního proroka své vůle.

Mohamed, přesvědčený o Bohem mu svěřeném poslání a jeho vnuknutích, si počínal zcela svévolně a autoritativně a své věroučné vize a příkazy prosazoval neúprosně a násilně.

U nevzdělaných pouštních kočovníků, obyvatelů měst a chudých rolníků z jejich okolí a z oas Hidžázu, si vydobyl a udržoval charisma proroka a neomylného vůdce věřících, které jej vedlo k páchání zločinů, srovnatelných se zločiny, spáchanými podobnými novověkými „proroky“- vůdci, jako byli Hitler nebo Stalin.

Po prorokově smrti, až do pádu tureckého sultanátu po I. světové válce, začal zuřit nemilosrdný boj mezi jeho samozvanými nástupci (kalify) ve světské i náboženské vládě, boj který se vyznačoval nekončícím štěpením islámu do dalších a dalších sekt, válkami všech proti všem, a odpornými vraždami mezi konkurenčními pretendenty nástupnictví. To také nakonec vedlo, v 19 a 20-tém století, k dočasnému ovládnutí islámského světa imperiálními evropskými státy a USA, které se začalo po II. světové válce postupně uvolňovat, až vyústilo do dnešní krize v islámském světě.

Musil také vysvětluje téměř nepochopitelně rychlé a úspěšné šíření islámu od Atlantiku až po Indonésii. Dokládá, že bylo umožněno úpadkem a všeobecnou krizí největších říší tehdejšího světa – byzantské a perské, které byly nenáviděny nejen jejich vlastním obyvatelstvem, ale i všemi jimy podmaněnými národy.

Islámští Arabové vedli dobyvačné války, jejichž cílem bylo vyloupení bohatství poražených místních vládců, ale v dobytých zemích se neusídlovali a obyvatelstvu ponechávali jeho majetky i náboženskou víru a od nemuslimů požadovali jen přijatelnou daň. Takže byli pro obyvatelstvo snesitelnou novou vrchností.   

Islám se rozšiřoval do okolního světa ve třech fázích. Původní arabští starověrci mu podmanili od roku 632 do roku 750 území od Španělska a Maroka až do střední Asie a na těchto územích rostl a vytrval bezmála 250 let. Berberští, perští a turečtí novověrci rozšířili vládu islámu od roku 1000 do roku 1100 hluboko do západní Afriky, Malé a Střední Asie a severní Indie. Noví muslimové mongolského, tatarského, tureckého a indoevropského původu zabírali od roku 1300 Balkán, jižní Rusko, značné části Sibiře a Indie a hrnuli se do Indonésie a na Malajské ostrovy. Ale potom, dosud jednotný islámský stát, se již začal územně, národnostně i věroučně dělit. A jednotliví islámští vladaři již nespoléhali na bojovnost a  věrnost arabských starověrců, ale začali svojí moc opírat o žoldnéřské vojsko. Když islámská vojska všechno dobyté movité bohatství vyloupila, začala islámská moc upadat a došlo k jejímu postupujícímu rozkladu a od konce patnáctého století k ústupu z dobytých území. Takže se nakonec v 19-tém století muslimský svět dostal do úplného područí Evropy. Po porážce Turecka v I. světové válce, poté co padl kalifát tureckých sultánů, došlo k expanzi euro-amerického imperialismu a islám přešel do stavu polospánku, ve kterém se dále vyvíjel skrytě jako zhoubný vir, který se chystá na svojí novou příležitost.  

A ta mu nastala dnes, když euro-americký politický a ekonomický systém přecenil své síly, vyhrotil novou studenou válku mezi velmocemi, a tím upadl do hluboké všeobecné krize. Podobně jako zmiňované říše nejranějšího středověku.  

V žáru těchto střetů dnes dochází k probuzení fanatického islámu z přechodného spánku a k zahájení jeho nové svaté války proti bohatým zemím „nevěřících“. Zemím, které jsou otrávené a oslabené jedy úpadkových idejí o multikulturalismu, absolutní svobodě šíření a praktikování jakýchkoli náboženských a ezoterických nauk, o neomezené svobodě migrace, o homo sexualitě a manželství stejných pohlaví, svobodě užívání drog atd. Což vše jsou fenomény, které v minulosti dovedly k úpadku i poslední říši antického světa – Říši římskou.

Dokáže-li dnešní „západní“ civilizace, židovsko-křesťansko-osvícenská, projevit vůli zachovat své kulturní vymoženosti, zasadit se vší mocí o obrodu svých kořenů a provést ji na principech rovnosti a blahobytu všech svých společenských vrstev, může odvrátit hrozbu islamizace a kulturního propadu „Západu“ zpět o 1300 roků.

V opačném případě by dobrovolně nechala upadnout západní svět do nového středověkého temna.