Erasmus Rotterdamský – humanista a nepřítel každého fanatismu
Ten byl náboženským fanatikem, jehož učení a služba protestantským vládcům vedla Evropu ke zničující 30-tileté celoevropské válce. A je nejen jeho tragikou, že svět se z jeho humanismu nepoučil a žije v globálním konfliktu všech států, náboženství, národů a společenských tříd, trvale ohrožujícím budoucnost celého lidstva!!!
Následující text je tvořen výňatky z knihy Stefana Zweiga Triumf a tragika Erasma Rotterdamského. Doufám, že nebudu obviněn z plagiátorství, protože to přiznávám a že Zweigova autorská práva jsou již bezpečně promlčená.
Dále tedy cituji
Luther nikdy Erasmovi neodpustil, že proti němu otevřené vystoupil. Tento vášnivý bojovník neznal žádné jiné ukončení sporu než naprosté, bezpodmínečné zničení svého odpůrce. Zatímco se Erasmus spokojuje jedinou jednorázovou odpovědí, na jeho povolnou povahu značně prudkým spisem „Hyperaspistes", a pak se opět vrací ke svým studiím, plápolá v Lutherovi nenávist i nadále. Nepromešká jedinou příležitost, aby zahrnul strašnými urážkami muže, který se odvážil odporovat mu v jediném bodě jeho učení, a jeho „vražedná" nenávist, jak si stěžuje Erasmus, se nezalekne žádné pomluvy. „Kdo Erasma rozdrtí, ten rozmáčkne štěnici, a ta smrdí ještě po smrti víc než zaživa." Nazývá jej „lítým nepřítelem Krista", a když mu jednou ukáží Erasmův obraz, varuje své přátele, že to je „lstivý, záludný muž, který se vysmíval Bohu i náboženství", který „ve dne v noci vymýšlí obojaká slova, a když člověk usoudí, že řekl dost, pak neřekl vůbec nic". Zlostně volá na přátele kolem svého stolu: „Zanechám po sobě v poslední vůli a k tomu vás všechny beru za svědky, že Erasma považuji za největšího nepřítele Kristova, jaký za tisíc let povstal." A pak se dokonce odváží pronést rouhačský výrok: „Když se modlím: posvěť se jméno Tvé, proklínám zároveň Erasma a všechny kacíře, kteří se rouhají Bohu a hanobí jej."
Avšak Luther, vzteklý chlap, jemuž vřelá krev v boji podlévá oči, není vždy pouze válečníkem, nýbrž je také nucen s ohledem na své učení a působnost občas být i diplomatem. Pravděpodobně jej přátelé upozornili, jak nerozumně si počíná, když napadá starého, v cele Evropě vysoce váženého muže tak divokými nadávkami a urážkami. A tak Luther pustí meč z ruky a uchopí olivovou ratolest, rok po svém strašlivém hanopisu pošle tomuto „největšímu nepříteli Boha“ téměř laškovný dopis, v němž se omlouvá, „že jej tak tvrdě napadl". Teď však zase Erasmus příkře odmítá dorozumění. Odpovídá neúprosně: „Nejsem tak dětinské povahy, aby mne žerty či lichotky uklidnily, když jsem byl osočen předchozí pohanou... Čemu sloužily všechny ty výsměšné poznámky a podlé lži, že jsem ateista, skeptik ve věcech víry, že se rouhám Bohu a nevím co ještě všechno. K čemu došlo mezi námi dvěma, není vůbec důležité a tím méně pro mne, který se chystá na smrt, avšak odpor každého řádného člověka stejně jako mne samotného vzbuzuje Tvé domýšlivé, nestydaté a vzpurné chování, které ničí celý svět a z Tvé vůle tato bouře nedojde smírného konce, pro který jsem bojoval.
Stejné tak jako na říšském sněmu ve Wormsu, chybí Erasmus i na říšském sněmu v Augsburgu; není schopen odhodlat se osobně vystoupit za svou věc, za své přesvědčení. Zajisté, píše listy, mnoho listů oběma stranám, velmi moudré, velmi lidské, velmi přesvědčující listy, snaží se své přátele v obou táborech, Melanchthona na jedné a papežova vyslance na opačné straně, přimět k nejzazší povolnosti. Slovo napsané však nemá nikdy v napjaté hodině osudu stejnou moc jako přímá živá výzva.
Luther přece zasílá z Koburgu jedno poselství za druhým, aby Melanchthona přiměl k větší tvrdosti a neústupnosti, než jaká odpovídá jeho nitru. Nakonec se protiklady znovu přiostří, protože ten skutečný, geniální prostředník není osobně přítomen: myšlenka dorozumění se rozmělňuje mezi mlýnskými kameny nekonečných disputací jako úrodná setba. Velký koncil augsburský rozdělí s konečnou platností křesťanský svět, který chtěl sjednotit, na dvě poloviny věřících, místu míru hrozí světu rozbroje. Luther tvrdě uzavírá: „Má-li z toho byt válka, pak nechť propukne, my jsme nabídli a učinili dost.“ A Erasmus dodává tragicky: „Spatříš-li, jak ve světě vyvstávají hrozné zmatky, pak pomni, že Erasmus je předpověděl."
Od toho dne, kdy jeho „erasmická“ idea zažila poslední, rozhodující porážku, je tento stařec ve svém knižním doupěti ve Freiburgu už jen zbytečnou postavou, bledým stínem své někdejší slávy. A on sám nejlépe cítí, že muž tiché, ústupné povahy nemá co dělat „v tomto hlučném, nebo lépe řečeno zběsilém věku“. Proč se má ještě dál ploužit toto křehké, nemocemi sužované tělo světem, který je vzdálen všem mírumilovným názorům? Erasmus je unaven tim kdysi tak milovaným životem. Z jeho rtů se dere otřesný nářek, „aby mne Bůh z tohoto zuřícího světa přece konečně vzal k sobě"! Neboť kde ještě může nalézt útočiště duchovno, když srdce jsou vybičována fanatismem? Vznešená říše humanismu, kterou vystavěl, je ztékána nepřáteli a zpola již dobyta, pryč jsou doby, kdy vládly „eruditio et eloquentia", lidé již neposlouchají jemně vyvážené slovo básníka, nýbrž jen hrubé a vášnivé slovo politika.
Myšlení propadlo davové psychóze, uniformovalo se po luteránsku nebo po papežensku, učenci již nebojují elegantními listy a útlými spisy, nýbrž vzájemně po sobě házejí hrubými a sprostými nadávkami jako báby na trhu, nikdo se nesnaží pochopit druhého, zato chce každý násilím vnutit druhému svou víru, svou doktrínu jako vypálený cejch, a běda těm, kteří chtějí zůstat mimo, věrni svému vlastnímu vyznání: proti těm, kteří chtějí zůstat mezi stranami nebo nad nimi, proti těm se obrací dvojí nenávist!
Jak osamělý se v takových dobách stává ten, kdo lpí jen na věcech ducha! Ach, pro koho se má ještě psát, když uprostřed politického křiku a vřavy uši ohluchly pro jemné mezitóny, pro něžnou, pronikavou ironii, s kým se má teologicky disputoval o učení božím od chvíle, kdy upadlo do rukou doktrinářů a fanatiků, kteří vyznávají jako poslední a nej lepší argument své pravdy žoldnéře, jízdní oddíly a děla?
Začal hon na odlišně smýšlející a na volnomyšlenkáře, nastala diktatura jednostrannosti: řemdihy a popravčími meči chtějí sloužit křesťanství, a právě duchovní, ti nejsmělejší vyznavači víry, páchají nejsurovější ukrutnosti. Vypukla vřava, kterou předpověděl; ze všech zemí doléhají hrůzná poselství na jeho zoufalé a zmučené srdce. V Paříži upálili na pomalém ohni jeho překladatele a žáka Berquina, v Anglii dovlékli jeho nejctnostnější přátele, milovaného Johna Fishera a Thomase Mora, pod popravčí sekyru (blahoslavený, kdo má sílu být mučedníkem pro svou víru!) a Erasmus sténá, když se tuto zprávu dovídá: „Je mi, jako bych já sám v nich umíral." Zwingliho, s nímž často vyměňoval listy a přátelská slova, utloukli na bojišti u Kappelu, Thomase Münzera přivedli k smrti na mučidlech, nad něž krutější nemohli vymyslet ani pohané nebo Číňané. Novokřtěncům rvou jazyky z úst, kazatelům trhají maso žhavými kleštěmi a opékají je u kacířských sloupů, pustoší kostely, pálí knihy, vypalují města. Skvost světa, Řím, zpustošili lancknechti — ach Bože, jak zvířecí pudy se ve Tvém jménu vybíjejí!
Ne, na světě již není místa pro svobodné myšlení, pro pochopení a ohledy, pro tyto základní požadavky humanistického učení. Umění se nemůže dařit na půdě tak prosáklé krví, na desítiletí, na staletí, ba snad navždy pryč je doba nadnárodního společenství, a i latina, ta poslední řeč sjednocené Evropy, řeč jeho srdce, odumírá: zemři i ty, Erasme!
Jak mu však je po celý život souzeno, musí se ještě jednou, tentokrát naposled, vydat tento věčný nomád na cesty. Ještě jednou, ve stáří téměř sedmdesáti let, náhle prchá ze svého domova. Přepadla jej zcela nevysvětlitelná touha opustit Freiburg a přestěhovat se do Brabantska; povolal jej tam vévoda, ve skutečnosti však jej volá někdo jiný: smrt.
Zmocnil se ho tajemný neklid a muž, který celý svůj život strávil jako kosmopolita, jako vědomý bezdomovec, pociťuje v láskyplných obavách potřebu domácí půdy. Unavené tělo tíhne zpět tam, odkud přišlo, tuší, že jeho cesta se chýlí ke konci. Cíle však již nedosáhne. V malé cestovní bryčce, jaké používají jinak jen ženy, dopraví vetchého starce do Basileje, kde si chce ještě nějaký čas odpočinout a počkat, až popraskají ledy a on se bude moci s novým jarem vydat na cestu do Brabantu, své vlasti. Mezitím ho upoutá Basilej, zde je stále ještě trochu vláhy pro ducha, zde žijí stále ještě někteří jeho věrní, syn Frobenův, Amerbach a jiní. Pečují o pohodlné ubytování nemocného.
Zdeněk Trinkewitz
Moravec tentokrát prezentoval bezradnost režimních neoliberálů
Hostil tentokrát vysloužilé vládní „národohospodáře“, jimiž byli – premiéři úřednických vlád Tošovský a Fischer, bývalý ministr financí Sobotkovy vlády Pilný a bývalý člen rady ČNB Niedermayer.
Zdeněk Trinkewitz
21. století – bipolární svět globálního kapitalismu a čínského komunismu? (2)
V ČLR se konal 19. sjezd Komunistické strany Číny, kde hlavní referát přednesl Xi Jinping v němž prezentoval program Číny, směřující ke světovému vítězství „komunismu s čínskými rysy“.
Zdeněk Trinkewitz
Proč vyvolávají naši militaristé škodlivou válečnou paniku?
Zelené mozky na ministerstvu národní obrany a na generálním štábu armády kazí náladu občanů, i tak již mizernou, ještě panikářským nápadem zavedení všeobecné civilní obrany proti hrozícím válečným hrozbám.
Zdeněk Trinkewitz
Sliby se slibují, blázni se radují (2)
V tomto blogu chci navázat na stejnojmenný blog předešlý a chci reagovat na diskusi k němu. Na výhradu, že vyšší příjmy státu by vedly jen k jejich vyššímu rozkrádání.
Zdeněk Trinkewitz
ČESKO: Sliby se slibují blázni se (ještě) radují“!
V neděli 10.2.2019 se konala v Otázkách Václava Moravce debata o rozpočtu na r. 2019 s výhledem na očekávaný pokles ekonomického růstu a zřejmě začátek nastupující recese.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Von der Leyenová s kampaní navštívila Prahu, na Národní třídě čepovala pivo
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v souvislosti s předvolební kampaní Evropské...
Na čarodějnice padaly teplotní rekordy. Ve Žďáře od vatry vzplála tráva
V poslední den měsíce dubna se na řadě míst koná tradiční pálení čarodějnic. Středočeský kraj však...
Češi chtěli odříznout proruského Ukrajince, zastání našel na Slovensku
Proruský ukrajinský politik a podnikatel Arťom Marčevskij, kterého česká vláda minulý měsíc...
Měli „rozjasnit každodenní život v boji“. Pávi vyvolali smršť nadávek na Putina
Vedení zoologické zahrady v ruském Lipecku dostalo podivný nápad se taky nějakým způsobem zapojit...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 493
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1088x
Autor knihy SVĚDECTVÍ SOUČASNÍKA - nakladatelství MAREK BELZA, 2016 - výběr mé publicistiky 1978 až 2015
webová stránka: http://trinkewitz.cz
mail: trinkewitz.zdenek@seznam.cz