ČT udělala dvojici „celebrit“ Bartoška - Donutil medvědí službu

  Udělala to nechtěně, přesto ji za to chválím. Zmíněné dvě „hvězdy“ českého herectví a „bojovníci za demokracii“ mi již dlouho pijí krev.

Nejen v pořadu ČT1 Na cestě po ... , ale i svým společenským vystupováním i podbízením se na mediálním tržišti (třeba v reklamě a v ubohoučkých seriálech a taškařicích).

Dosud jsem to snášel mlčky a trpně a „zadělával“ si tak na žaludeční vředy či srdeční infarkt.

Ale tu mi „nahrála na smeč“ Česká televize, když v jednom týdnu náhodně přinesla tři  cestopisné pořady, po jejichž ¨zhlédnutí nádoba mé trpělivosti přetekla.

12. února byl v ČT2 pořad Cestománie - reportáž o karibském ostrově Grenada s komentářem pí. Štěpánové a p. Vladyky.

13. února na ČT1 pořad aktérů Bartoška – Donutil  Na cestě po severním Vietnamu.

a

14. února na ČT2 seriál Češi na misi - Svoboda ve Vietnamu.

Co mi na těchto dvojicích vadí je, že mají při svých komentářích (asi si je nepíší sami) dvojí metr. Když jsou o tzv. „demokratických“ zemích (na př. Indii, Panamě nebo Grenadě ap.), vždy jenom chválí tamní kultury, přírodu, moderní centra měst s nóbl hotely a hustým automobilovým provozem, nebo letoviska pro majetnou zahraniční klientelu. Téměř nikdy se nezajímají o životní podmínky většinové chudiny.

Zato u zemí s tzv. totalitními režimy (Rusko, Čína, Vietnam, Kuba ap.) se s gustem věnují kritice jejich méně výkonné ekonomiky a nízké nabídky konzumního zboží. A zlomyslně se vysmívají nižšímu životnímu standardu, až chudobě obyvatelstva.

Dvojice Štěpánová – Vladyka je umírněnější, ale také není bez vady. Na Grenadě ukázali skromné živobytí převážně barevného obyvatelstva a jen letno se zmínili o „osvobození“ Grenady bezohlednou vojenskou intervenci USA v létech 1983 -1984, když se jim znelíbil tamnější marxistický režim (dřívější diktátor jim nevadil).

Zato pánové B+D se v Cestě po severním Vietnamu obzvlášť vyznamenali. Přímo sadisticky se vyžívali na materiální chudobě „severních“ Vietnamců. Ani je nenapadlo naší mladším divákům připomenout, že tito lidé svobodně, rozhodně a obětavě vybojovali vítěznou válku s  USA, největší a nejbezohlednější válečnou mašinerii světa. Že celá infrastruktura severního Vietnamu byla bezohledným bombardováním zničena a rozvrácena tak, že následky dosud nedokázala zahladit. Při tom obrazová stránka reportáže ukazovala (bez komentáře pánů B+D), že tamní Vietnamci prožívají svůj život celkem spokojeně.  

Poslední ze zmíněných pořadů: Češi na misi - Svoboda ve Vietnamu o to více kontrastoval s reportáží pánů B+D. Referoval o akci neziskové české společnosti, která v severním Vietnamu zkoumá následky zamoření přírody jedovatými dioxiny, způsobeného plošným americkým bombardováním defoliantem Agent Orange. Jeho následkem je hromadné genetické poškození lidského plodu a zkrácení životů dospělých jedinců, které pokračuje až do dnešních dnů. Dioxiny, obsažené v Agent Orange totiž přecházejí z půdy a rostlinstva do celého potravního řetězce až po lidi a v půdě se samovolně odbourávají po celá desetiletí. Reportáž přinesla i fotografie dětí, které se narodily fyzicky i mentálně poškozené. O tom se pánové B+D nezmiňují, že šlo vlastně o mezinárodními konvencemi zakázané a tudíž zločinné použití chemické zbraně, kterého se neodvážil ani Hitler.

 Je truchlivé konstatovat, jak se změnil (pokud vůbec existuje) étos českého herectva. Od dob českého národního obrození v 18. 19. století, až do doby I. ČSR, byli divadelníci obětavými učiteli a svědomím národa, pro který mnozí obětovali svůj blahobyt, svobodu i životy. Jména a osudy Tháma, Tyla, četných kočovných společností, dvojice V+W, Karla Čapka nebo   E.F.Buriana to dosvědčují. Dnes jsou jedinými zájmy této části naší „kulturní elity“ jenom mediální popularita tzv. celebrit a maximalizace finanční úspěšnosti. Obojí si její aktéři zajišťují  podbízením se vkusu konzumem otupené masy a dobrými vztahy se spřízněnou „elitou“ finanční a politickou.   

Každý, kdo se s tímto stavem české společnosti mlčky smiřuje a mlčí, se vlastně  stává jeho spolutvůrcem a připravuje jej svým potomkům jako odkaz.