ČSSD si myslí, že má vyhráno

Bohouš Sobotka a spol. si myslí, že vítězství v mimořádných volbách májí "v kapse" a zahrávají si s myšlenkou, spojit se s čertem, ďáblem pro co nejrychlejší odvolání Rusnokovy vlády, rozpuštění sněmovny a vypsání nových voleb.

Jejich spěch je průhledný. Obávají se, že již začali a dále budou ztrácet poslední zbytky důvěry levicových voličů k jejich slibům a ti že budou své sympatie a naděje vkládat do alternativní levice - do KSČM a SPO-Z.
Sobotkovci směřují k tomu, že se raději smíří s koaliční vládou menších otevřeně pravicových stran, včetně (údajně) středové KDU-ČSL, než by vpustili do svých i jejich žírných lánů prebend a úplatků nějaké radikálnější levicové nebo skutečně středové strany. Sobotkova ČSSD se definitivně zřekla všech zbytků marxismu a zařadila se mezi prospěchářské partaje, které jsou jen kartely politických kupčíků, postrádajících poslední zbytky étosu bojovníků za spravedlivější uspořádání světa. V tom kráčí ve stopách svého "nezapomenutelného" předsedy Stanislava Grosse, jehož portrét stále visí mezi velikány ČSSD ve Steinerově síni jejich Lidového domu! Sobotkovci raději riskují, že dopadnou jako jim podobný politický popleta Špidla, který dobrovolně upetl bič nejen na nás, běžné občany, ale i na sebe. Intrikováním s presidentskými volbami v roce 2003, když dal přednost Klausovi před svým politickým kmotrem, socialistickým soudruhem a obnovitelem ČSSD Zemanem a když si vybral vládu koalice s pravicovými stranami, o jejichž protilidových spádech si nemohl dělat žádné iluze. Však také dopadl, jak dopadl. Jenom si vysloužil jejich odměnu ve výnosné trafice v Bruselu.
Dnes je pozice Sobotkovy ČSSD podobná, ale s tí rozdílem, že opakování stejné chyby není možno klasifikovat jinak, než jako projev politické idiocie.
Já jsem volil Miloše Zemana za presidenta a vím, že jsem volil nejlépe, jak bylo možno. Zdaleka s ním nesouhlasím ve všem, ale schvaluji jeho postup se jmenováním vlády odborníků, který je plně v souladu s platnou ústavou; i když nikoli s proklamacemi "bytostných demokratů" z ODS a TOP09.

Když sleduji křeče stran minulé vládní koalice i konformně opoziční ČSSD, nabývám jistoty, že pokles jejich volebních preferencí bude nezadržitelně dramaticky pokračovat a že preference opravdové politické levice budou dále stoupat. Stále reálnější se mi jeví možnost, že z příštích voleb vyjde jako vítěz KSČM, následovaná oslabenou ČSSD a potom ODS a TOP09 v nepředvídatelném pořadí. Že do sněmovny proniknou SPO-Z a že se do ní vrátí Lidovci a Zelení. Byl bych zvědav, jak by v této situaci lpěli naši "kovaní"  demokraté na "prý" parlamentní zvyklosti, že předsedou vlády jmenuje president politika z vítězné strany. (Připomínám, že v krizovém roce 1938, ve vzorné demokracii meziválečné ČSR, byla vítěznou stranou voleb Henleinova Sudetendeutsche Partei, ale možnost sestavení vlády také neobdržela!)
Proč tomu tak bylo v roce 1938 je nám všem jasné; byla by to národní sebevražda. Ale ze strany KČM dnes takové nebezpečí rozhodně nehrozí. Sledoval jsem čtvrteční Hyde Park s místopředsedou KSČM Kováčíkem. všechna jeho stanoviska byla velmi pečlivě uvážená a prezentovala politický program, který je zaměřen na politický, ekonomický, kulturní a ekologický rozvoj republiky jako státu, který dbá o trvalý růst blahobytu všech svých občanů. KSČM představil jako státotvornou stranu, která chce svůj program realizovat ústavními politickými postupy. Postavil se za program zavádění principů přímé demokracie; především za požadavek obecného referenda. V ekonomické oblasti za požadavek majetkových přiznání.
Jako příslušník generace, která povinně studovala marxismus-leninismus, mohu zcela informovaně a odpovědně prohlásit, že KSČM není levicovou stranou leninského typu, která by programově usilovala o násilné revoluční svržení kapitalismu a nastolení diktatury proletariátu. Lenin by KSČM jistě nepřijal do své III. Internacionály a považoval by ji za reformistickou sociálně-demokratickou stranu, kapitulující před panujícím kapitalismem. Program a politické aktivity KSČM svědčí o tom, že ani KSČM (stejně jako všechny strany Socialistické  Internaconály) nemá dnes teoretiky, kteří  by z pozice tvůrčího marxismu uměli fundovaně oponovat a vzdorovat záplavě neoliberálních dogmat o nezastupitelnosti dnešního kapitalismu a vypracovat vědecky fundovaný, reálný koncept trvale udržitelného bohatého světa pro celou jeho populaci.  Včetně jeho realizace demokratickými mechanismy, bez  krutých mezitřídních a mezinárodních střetů.
To není žádná utopie. Produktivní síly a dosažená kulturní úroveň dnešního světa to umožňují.