Co Němcům závidím

Není to závist zavilá, ale závist posmutnělá. Závidím jim nového presidenta Spolkové republiky, zvoleného 18.3.2012 Spolkovým sněmem. Potom, co jsem vyslechl jeho inaugurační projev k národu.

Joachym Gauck je původem evangelický duchovní, který žil v komunistické NDR a jako opravdový věřící křesťan, chtě nechtě, se musel stát odpůrcem tohoto režimu. Po znovusjednocení Německa se politicky přiřadil k německé sociální demokracii a stal se ředitelem Spolkového úřadu zmocněnce pro dokumenty STASI – komunistické tajné státní bezpečnosti.

Ve svém projevu k německému národu slíbil směrovat vývoj SRN podle křesťanských principů. Projevil se jako opravdový křesťan, jehož ctností není jen pevná víra v boha a vykonávání teatrálních obřadů vymyšlených klérem, ale naplňování Kristova poselství, obsaženého v Novém Zákoně. A zejména v jeho Kázání na hoře (evangelium sv. Matouše, kapitoly 5 až 7).

Gauck se přihlásil k vizi Německa jako společenství jeho obyvatel (nejen Němců), které chce ctít demokracii, svobodu a zákony, chránit lidská i občanská práva, poskytovat všem občanům příležitost k osobnímu rozvoji a společné práci na rozvoji blahobytu, nejen hmotného, ale i duchovního a pro všechny. Výslovně hovořil o Německu jako o sociálním státu se solidárním systémem, který bude pečovat o spoluobčany, z nejrůznějších příčin handicapované.

Tak chce president zdokonalovat Německo, které již dnes může být vzorem pro státy Evropy, zaostávající ve fungování demokracie, společenském pořádku a v ekonomické výkonnosti.

To v době, kdy v naší zemi je hlásána ideologie, která odmítá sociální stát, propaguje bezohlednou chtivost majetku, morálku považuje za třešničku na dortu ekonomiky, nezná špinavé peníze, a tunelování podniků vykládá jako podnikatelský neúspěch, který není možno kriminalizovat. Moudra, která se na nás snášejí z výšiny nad Vltavou, z historického sídla českých panovníků a jeho blízkého podhradí.   

Pak se divte, že Němcům závidím.