Blbec zůstane blbcem, pařez pařezem

Ve středu ráno 24. dubna – ve 4:00 – jsem zachytil pořad ČT1 „60“ Úsměvy. Nabídl nám možnost, zopakovat si křivé úsměvy nad blbostí a neschopností komunistických vládců ČSR.

Nezachytil jsem – vzhledem k příliš časné hodině“ - začátek, takže nevím, jestli mi někteří výtečníci neunikli. Tak to pro mne začalo mým „oblíbeným“ presidentem a generálním tajemníkem KSČ Antonínem Novotným. Vstoupil do našich dějin tím, že v roce 1960 oznámil přechod ČSR k socialismu a přetvořil ji na Československou socialistickou republiku ČSSR. A tak jsme mohli vykročit na cestu ke komunismu, v těsném sledu za SSSR. 

 V pořadu byl prezentován jeden z televizních (čb) projevů Novotného. Nevím, jestli to byl nějaký novoroční nebo snad ze sjezdu KSČ, kde přiznával sice občasný nedostatek česneku nebo toaletního papíru, ale sliboval, že po překonání těchto malicherností nás dovede on, jeho strana a vláda ke šťastným a bohatším komunistickým zítřkům.

Dalším výtečníkem byl Gustáv Husák (čb). Nejprve, ještě na počátku normalizace, jenom jako generální tajemník KSČ. Podruhé, již v barvě, ve sloučené funkci jako generální tajemník KSČ a president republiky. Také sliboval, že po normalizaci společenských poměrů zákonitě dojde v ČSSR k nebývalému růstu blahobytu a socialistické demokracie. Mezi tím tam byl (v barvě) i novoroční projev stařičkého presidenta Svobody, který, jak jinak, sliboval totéž. V barvě jsme pak mohli ještě vyslechnout analogické, „fundované a duchaplné“ projevy generálního tajemníka Jakeše (známého jako Kůl v plotě), nebo vrchního ideologa KSČ a u nás rozhodujícího představitele tvrdého stalinisticko-brežněvovského konzervatismu a imperialismu Vasila Bilaka (vzděláním šiče kalhot).

Nakonec, po těchto výtečnících, byl přidán první novoroční televizní projev Václava Havla, ve kterém pronesl známé hodnocení situace ČSFR, že: „Naše země nevzkvétá!“. Ale bohužel jedině v tom se od uvedených předřečníků lišil. Napodobil je však v tom, jak sliboval národu, že po překonání problémů, zaviněných čtyřicetiletou vládou komunistů, vykročí naše, opět demokratická, liberální a sociálně spravedlivá Československá republika na rychlou cestu do vyspělé a bohaté Evropy.

Ve skutečnosti naše, již přes 20 roků trvající, zkušenost ukázala, že to byly sliby stejně plané, jako ty jeho předchůdců. Ale o mrtvých jen dobře. Neměl to lehké. Byl prvním v nových složitých podmínkách a navíc to byl nepraktický romantik a důvěřivý idealista.

Kdo však si zaslouží nemilosrdnou kritiku, jsou vlády koalic pravicových partají, které s jednou přestávkou vládnou a hospodaří v okleštěné České republice již 22 roků.

K dnešnímu článku mne vyprovokoval nedávný rozhlasový komentář, který, v kampani na objednávku Nečasovy vlády, agitoval pro vstup třicátníků až čtyřicátníků do „druhého pilíře“ penzijního systému a zastrašoval je výhledem, že důchody z povinného penzijního pojištění budou trvale klesat (v reálné hodnotě), takže je k stáru odsoudí k živoření v chudobě. Že jejich jedinou spásou je druhý pilíř soukromého připojištění, který jim zajistí spokojené stáří navýšením zaručeného důchodu „až o několik stovek Kč měsíčně“ !!! 

Dnešní Nečasova koalice se již ani nesnaží slibovat národu „šťastnější zítřky“, ale jen si shání alibi na to, že nemá snahu, ani program, jak takovému vývoji čelit a naopak zabezpečit růst blahobytu pro celou českou společnost (NEW-Net Economic Welfare). Jen se vymlouvá na světovou ekonomickou recesi, na nepříznivý demografický vývoj, na trvalé zdražování všech surovin atd. Na druhé straně vůbec nepřiznává, že vědecko-technologickým pokrokem stoupá produktivita výroby, dochází k substituci ubývajících přírodních surovin novými materiály s lepšími vlastnostmi a nižší cenou atd. Takže dnes, a v budoucnosti tím více, je a bude jeden produkční pracovník schopen „uživit“ stále lépe a více osob neprodukujících – seniory, tělesně a zdravotně postižené, děti a studenty. Nebudou-li rozpočtové zdroje rozkrádány ve velkém, při nečinnosti nebo dokonce s podporou zkorumpované vlády. Recesi lze také překonávat. Zlepšeným využíváním místních zdrojů, racionalizací distribuce a úspornějším užitím produktů.

Podobně katastrofické scénáře konstruoval již v 18. století Malthus a jak je zřejmé, nikdy se nenaplnily. Ubohostí našich dnešních „papouškovačů“ neoliberálních ekonomických teorií je to, že nemají vlastní názor, dost odborné erudice, ani dostatek inteligence a pracovitosti pro funkce, které si vyintrikovali tím, čemu oni říkají politika. Platí na ně poučka, že každý politik, úředník, manažer atd. bohužel nakonec působí v pozici, na kterou již nestačí.