Babiš v kleštích koalice

Legislativní produkce Sobotkovy koaliční vlády a Sněmovny ukazuje, že silný muž české politiky po mimořádných volbách roku 2013, Andrej Babiš, se rozhodl slevovat ze svých předvolebních slibů a „tancovat“, jak mu Sobotka a Bělobrádek pískají.

Babišovy sliby o „přímější“ demokracii, o razantním vymýcením korupce a státní byrokracie a o efektivní státní fiskální politice, jaksi „vyšuměly“. A Babiš, jako ministr financí, připravuje pro rok 2015 další deficitní rozpočet, aniž by tím startoval slibovaný růst české ekonomiky. 

Když Babišovo ANO 2011 vstupovalo v roce 2013 do volebního boje o Sněmovnu a vyhlásilo svůj politický program, rozhodl jsem se je podporovat. Musel jsem potlačit svojí nedůvěru, vyplývající z politické zkušenosti, a v podstatě na ně „vsadit“. S vědomím, že každá sázka znamená riziko prohry. Dával jsem však přednost jakékoli alternativě Nečasovy-Kalouskovy vlády protinárodní, neschopné a zlodějské koalice, což se podařilo.

V té době jsem udržoval kontakt s Babišovým volebním štábem a varoval jsem ANO před vstupem do budoucí vlády a před očekávatelným přílivem politických konjunkturalistů a přeběhlíků. Doporučoval jsem vedení ANO, aby zaujalo ve Sněmovně pozici aktivní opozice se silnou legislativní iniciativou a hledáním ad hoc spojenců pro její prosazování. 

ANO se rozhodlo jinak a nechalo se kluzkým, parlamentními mastmi mazaným Sobotkou a svatouškovským Bělobrádkem zatáhnout tam, kde nyní vězí. Za ministerské posty muselo zapomenout na své sliby a přistoupit na „osvědčené“ politikářské kšeftování, které způsobilo náš propad mezi země hospodářsky zaostávající a politicky závislé.

Varováním pro ANO by měl být výsledek voleb do Evropského parlamentu. ANO sice získalo nejvíce hlasů, ale s daleko nižším procentním podílem a jen stejný počet mandátů jako druzí TOP 09. Sám Babiš tento neúspěch zlehčuje a vykládá různými důvody, ale ten znamená, že významná část jeho minulého elektorátu vyjádřila zklamání nad tím, co zbylo z nadějných Babišových předvolebních slibů. Tito indiferentní voliči, zřejmě ze střední třídy, jsou nyní více náchylní naslouchat „seriózní, demokratické“ a šlušňácké rétorice „dědičného aristokrata“, někdy knížete Schwarzenberga. Situaci trefně hodnotí např. Miluš Kotišová v blogu aktualne.cz, pod dlouhým titulkem Aby se Babiš nažral, daňoví poplatnici zůstali celí a voliči měli důvod víc chodit k volbám.   

Ale ani za této situace by náš lid, naši občané neměli upadat do beznaděje. Budou-li, Andrej Babiš a jeho ANO, chtít uniknout z této pasti, vrátit se ke svým předvolebním slibům a usilovat o kýžený skutečný politický a hospodářský obrat, museli by (a mohou) na Sobotkovu vládu více tlačit hrozbou sněmovní nedůvěry a možností vlády jiné koalice. Dovedu si reálně představit třeba menšinovou vládu ANO 2011 s podmíněnou podporou KSČM, Úsvitu a obrozených Zelených, s většinou bezpečně nad 101 hlasy.

Zanechám však věštění ze skleněné koule. Kdo má pravdu, se ukáže ve zbývajících letošních volbách.