O našem zdravotnictví

To poslední slovo v nadpisu nebudu raději psát celé. Aby mi blog zase nesmazali. Ale těžko se to slovo nahrazuje slovem jiným.

Blog píšu ráno v půl sedmé, po návratu z nemocnice, z pohotovosti. Tam jsme jeli dva, domů jsem jel sám. Manželku si v nemocnici rovnou nechali. Potud v pořádku. Ale co podle mne není v pořádku a přiznám se, že mi to hnulo docela dost žlučí, je to, že první starost nemocničního personálu je o 90 Kč. Na vrátnici nahlásíme, že jedeme na pohotovost a paní tam sedící, ještě dřív než jde někam zavolat, než nás pošle někam k lékaři, nás pošle k automatu na zaplacení 90 Kč. Přiznám se, že jsem žil v přesvědčení, že práce v lékařství je poslání. A ono to podle Hippokratovy přísahy tak má vypadat. Ale realita je jiná. Je to jen byznys. Není to první problém v této nemocnici, který jsme zažili. Taková první story je z letošního roku, kdy jsme o půlnoci přivezli do nemocnice řvoucí dvouleté dítě, které se probudilo, že ho bolí ucho. Dojeli jsme sem a dověděli se, že dětská pohotovost je zrušena a pokud chceme, prohlídne nám dítě chirurg. Ten ho opravdu prohlédl. Z dálky. Řekl nám, že tomu nerozumí a že pokud si myslíme, že je stav vážný, máme si dojet jinam. Tam kde je dětská pohotovost. O dva týdny jsem si nejdříve na internetu našel, zda je dětská pohotovost v týdnu nebo ne. Našel, že ano. Tak jsem si do nemocnice zavolal. A výsledek? Informace na netu je zastaralá, dětská je zrušena celkově a dítě jim ani vozit nemám, že ho stejně neprohlédnou, pouze kdyby mělo bolesti břicha. Předpokládal jsem, že manželka není dítě, tak že sem jet můžeme. Ale jak píšu výše, jsem vcelku docela dost nasrán. Chápu, že ve zdravotnictví peníze chybí. Co chápu méně, je situace, že se část poplatků ruší. Třeba zrovna poplatek za hospitalizaci, který byl podle mne naprosto logický. Ale co nechápu vůbec, je změna pacienta, po průchodu dveřmi do nemocnice, v něco. V něco, co je nutno nejdřív podojit a pak se o to začít starat. S člověkem to nemá nic společného. PS: Jedná se nemocnici v Turnově